Jo, my tu sice metro nemame, ale isty cas chodieval v autobuse do petrzky taky rom s radiom. Mal taky obycajny bezdomovecky tranzistorak a ked mu tam hrali nieco oblubene, tak si zvykol aj zaspievat.

Prvy krat som si myslel (nevidiac ho), ze si robi sofer diskoteku :)

Druhy krat isiel na hlavnu stanicu a pri dverach stala taka strasne vyfintena nobl pani v cisto sneho-bielom komplete. Bolo celkom sranda pozorovat jej reakciu, ked ju poziadal o tanec :)

Já Ti povim, Riki, jakou anomálii jsem nedávno v metru viděl. Já nedávno asi kolem 14. hodiny viděl na sedačce ve vlaku zvratky. Bylo jich celkem dost, byly čerstvé a přelévaly se přímo uprostřed polstrovaného sedátka. V okruhu pár metrů samozřejmě nikdo nebyl. Další stanici přistoupil muž středních let a do těch zvratků si sednul. Samozřejmě hned vstal. Co bylo dál, už nemá cenu popisovat a bylo by to delší.

Takže to je taková moje anomálie. Jedna z posledních, která mě celkem dostala. Kdybych měl mluvit o samotných anomálních lidech, tak těch už jsem viděl celkem dost. Už ani nevim, co všechno to bylo za extrémy. Nejvíc asi bylo lidí, kteří se na místě divně kymáceli ze strany na stranu a hlasitě mluvili s neviditelnou osobou. Pak to třeba byla mladá holka, která stála na místě, kde už nebylo moc lidí, takže na ní bylo dobře vidět. Najednou se prostě rozbrečela. Dále jsem viděl starší paní, která si neustále čistila zuby prstem. A zajížděla pěkně až do zadu. Až si hubu roztahovala. Pak jsem viděl chlápka, který měl pořád na uchu mobila, vůbec do něj nemluvil už asi 20 minut a celou tu dobu se smál na celý vagón. Pak mladá holka se sluchátky na uších, která hlasitě reprodukovala hudbu ze sluchátek. A mohl bych pokračovat, jenže to tady nechci zadělat. Sorry tedy za tento román. Ale když už jsi se v článku zeptal… :)

LUKYN: Ako si to tu popisoval, spomenul som si na jednu divnú vec. Bolo to ešte počas štúdia, v Košiciach.

V električke sedeli oproti sebe mladá žena a muž, zjavne pár. Ten muž jej niečo ticho hovoril, ona mala úplne neprítomný pohľad. Počúvala ho, ale nijak nereagovala.

Zrazu z kabelky vytiahla malé zrkadielko a rúž. Maľovala si pery. Veľmi dôkladne, pomaly. Plynulým pohybom potom skĺzla z pier. Obkrúžila celé ústa, líca. Rúžom zablúdila až na čelo, preškrtla si oči.

Jej partner sa na ňu len bez slova pozeral. Ona na najbližšej zastávke mlčky vystúpila a odišla. Ani sa za ňou neobzrel.

Keď som si na to teraz spomenul, začala ma hrozne zžierať zvedavosť. Čo to znamenalo? O čo tam šlo? Pravdepodobne nejaká osobná tragédia. Ale aká!?

RIKI: Celkem zajímavě pojeté sdělení. Jenže sdělení čeho? Že by rozchod? Ale to zase neni taková osobní tragédie, jak si myslíš Ty. Hmm, fakt nevim. Nejhorší je, že se to pravděpodobně nikdy nedozvíš. :( Tedy teď už ani já ne.

LUKYN: Tak tomu říkám seznam teda. Já jezdím sockou denně už taky pár let a kromě pár zvratků a smradlavých důchodců a bezďáků žádné speciální zážitky :( Asi jezdím ve špatnou dobu.

Mě se jednou podařilo v metru na Muzeu zažít bitku jak z honkongskýho filmu. Bylo to 3 na 3, všichni zjevně ovládali nějaký bojový umění – podle toho že kopali ve výšce hlavy nejspíš taekwon-do. Zajímavý bylo že bitka začala když vagón přijel do stanice a když se zavřely dveře, byla už jedna parta z vagónu vykopadá a druhá si ošetřovala zlomený nosy (teda zlomenej nos byl jenom jeden ale i tak to slušně cákalo). Ačkoli to bylo ve špičce, v tomhle vagónu pak rozhodně nebyla nouze o místo k sezení.

Vzdy, ked som v metre alebo inom prostriedku MHD videl taketo divne zjavy, specialne ludi, ktori sa rozpravaju s neviditelnymi osobami (ale inak vyzeraju normalne), tak si spomeniem na knihu Neverwhere (Nikdykde) od Neila Gainmana a mam pri tom taky divny pocit, ze sibe mne :)

Inak, toto je podla mna dobra tema, rozmyslam, kolko uz bolo takych prihod, ktore ma vtedy zaujali, ale zmysel doteraz nechapem. To s tym ruzom bola sila.

Zhodou okolností som Neverwhere nedávno opäť čítal. Všetkým vrelo odporúčam.

Ja som ju prvykrat (tiez len zhodou okolnosti) cital prave pred cestou do Londyna. Nikto potom nechapal, to moje nadsene pobehovanie po staniciach :)

fczbkk: k tem pribehum u nichz se nikdy nedozvis konec. To mne taky naprosto fascinuje. Kolikrat clovek vidi neco, utrzek ze zivota nekoho jineho. Vypada to zajimave, dramaticky a nikdy se nedozvi co to bylo, jak to dopadlo.

Tohle mam skoro denne. A nejen v MHD. Treba posledni dobou si vsimam aut zaparkovanych v poli. Uprostred niceho. Sedi tak chlapik a kouka. Nic nedela. Ceka na kontraband, uvazuje o sebevrazde, nebo je tam pro mne neviditelna partnerka sklonena pod volantem? Nebo tam sedi dva chlapici a nic nedelaji? Proc? Hrozne rad bych to vedel.