Toto zamyšlění je motivováno několika diskusemi na internetu, kde do sebe naráží dva druhy lidí, kteří by rádi jezdili ve městě na kole. Jedni vidí v cyklistice nástroj na zlepšení životního prostředí a druzí ji prostě jen mají rádi bez ohledu na její ekologický vliv či nevliv.

Sám se počítám do té druhé skupiny. Jezdím zejména pro radost z ježdění a pohybu. To, že tím potěším ekoaktivisty je mi srdečně jedno. Tím nechci snižovat jejich úsilí. Dělají z přesvědčení něco, o čem věří, že pomůže ostatním lidem a světu. Během diskusí s několika zastánci této linie jsem dospěl k názoru, že mají díky idealismu naprosto jiný pohled na svět než mám já a většina mého okolí. Nabízím proto v následujících odstavcích odkrytí mé osobní motivace pro ježdění na kole.

Osobně jsem přesvědčen, že kolo vynikajicí dopravní prostředek do města, a že spousta lidí zcela zbytečně a k jejich vlastní škodě
tento způsob dopravy ignoruje. Stejně tak jsem toho názoru, že apelem na jejich ekologické cítění je z auta nikdo nevytáhne (soudím podle sebe). Kolo využívám tak často jak to jen jde, ačkoliv auto rozhodně také nezahálí. Prostě věřím, že tyto dva způsoby dopravy lze vhodně nakombinovat. Používat prostě to výhodnější pro daný účel. Po důkladném zvážení jsem si vytipoval dva hlavní důvody proč je u mne kolo prefererovaným dopravním prostředkem:

Důvod 1: Zdravé tělo Hlavní motivací k ježdění na kole je u mne radost z pohybu a víra, že to pomáhá mé kondici. S cyklistikou jsem začal jako doplňkovým sportem , postupně jsem přešel na horské kolo a to mi zůstalo. Vyjížďka do přírody a terénu je pro mne stále svatý grál.
K ježdění do zaměstnání jsem dospěl logicky při hledání času na tréning. Není přeci nutné jet přímo a každý si může najít nějakou pěknou trasu, kde se po ránu krásně projede. Já mám to štěstí, že jezdím mezi Kladnem a Prahou, ale lze to i v Praze. A taková malá rozcvička ráno a odpoledne je k nezaplacení.

Důvod 2: Rychlost a mobilita Veškerá reklama na automobily je zaměřena jednak na image vozu a jednak na dojem naprosté svobody a volnosti při jízdě. Vy budete králem té nádherné prázdné silnice. Při pohledu na každodenní realitu pražského provozu dostává tato iluze na frak. Ty nádherné silné stroje poskakují rychlostí chromé žábym. Řidič zírá na zadek toho před ním, nemůže udělat zhola nic pro zrychlení, nemůže jet jinam, nemůže nic. Místo absolutní volnosti nastupuje absolutní bezmoc korunovaný flustrací při parkování.

Kolo je naproti tomu ztělesněním svobody pohybu. Zácpě se vyhne, projede kolem rozkopané silnice, když není zbytí vezme to po chodníku nebo přes park. Vecpe se do metra, je-li to potřeba. Stačí být ohleduplný k chodcům a nic vás nezastaví. Zaparkování je pak dílem okamžiku. Na vzdálenosti do cca. 5km je kolo prostě nejrychlejší. Ale i cesta z Kladna do Prahy je stejně rychlá jako autobus, rychlejší než vlak a jen o cca. 30minut pomalejší než auto bez zácpy.

Na závěr naopak několik důvodů, které mne k ježdění po městě nepřivedly:

• ekologie, emise, pomoc městu,… – je to kruté, ale je to tak. Nejsem sobec, ale člověk rád dělá něco co je vidět. Třídím odpady, to vypadá pěkně, ale nevyjet ráno autem? Jako jeden z několikaset tisíc? Připadal bych si jako kdybych šel do krušných hor, postavil se před strom a snažil se filtrovat vzduch kolem něj cigaretovým filtrem.
• ekonomika – jsem dost bohatý na to aby mne nezajímalo, kolik za dopravu zaplatím. Zdražování benzínu, placené pakování ani mítné pro vjezd do města s tím těžko něco udělají.

Věřím, že větší podíl cyklistů možný je. Nesnažme se ale lidi z aut vyhnat útokem. Vylákejme je na na kolo zdůrazňováním jeho přínosů pro ně samotné. Všem se nám pak v důsledku bude jezdit a žít o něco lépe.