Nejsem zvrácený, nebo jsem naopak úplně normální? Možná jenom nejsem úplně blbý, to bude ten problém. Jenda věc mě v posledních letech fakt dohání na pokraj zuřivosti. A to je kupování dárků. Pokud vám následující řádky přijdou jako nesrozumitelný blábol, promiňte.
Narozeniny, svátky, vánoce, velikonoce, výročí, nevýročí a bůhví co ještě kdysi dávno, kdy doba byla jednoduchá, byly příležitosti, kdy se lidi co se měli rádi sešli a oslavili, že to či ono už trvá další rok. A jak je to teď? Kupují se dárky a kdo nekupuje je lakomec a necita! Utrácejte! Utrácejte! Utrácejte! Řvou na nás obchodní řetězce. Tak kupujeme, jsme z toho na nervy a pak nám to docvakne. Znám dost lidí co si před vánocema nakoupí (každý pro sebe) a pak si to navzájem zaplatí a dávají si to jako dárky. A k čemu to je? Nejsme schopni si uvědomit, že ten dárkovo-těžební rozměr k vánocům, narozeninám a podobně vůbec nepatří? Dárky kupuji rád, když vím, že obdarovaná osoba po kýženém předmětu touží. jinak je to zvrácenost a násilnost na lidskou psychiku.
Spotřební průmysl na nás chrlí jeden artikl za druhým. Málo z toho doopravdy potřebujeme, a co potřebujeme na to jsme většinou schopní si vydělat a pak si toho i náležitě vážit. Věci, které nepotřebujeme a které jsou nám povětšinou k hovnu, ty dostaneme darem. Jako pozornost. Mám návrh: Nekupujme dárky, když nevíme co! Nevím jak vy, ale když chci s kamarády oslavit svoje narozeniny tak předem hlásím ať mi nikdo nic nekupuje. Ti co už pro mě mají něco vymyšleno pul roku, ti to stejně přinesou (a udělají mi radost) a ti co by se tím jinak trápili si ušetří spoustu stresu a udělají mi radost tím, že vůbec přijdou. Ti co nic nekoupili a cítí se vedle těch co koupili méněcenní, to můžou napravit u baru!
Celá věc má ještě jeden rozměr a to je situace, do které mě dnes a denně staví rodiče. Prostě se mi podařilo udělat bakalářky a mám si prý vymyslet dárek co bych chtěl dostat od rodičů za odměnu. Problém je v tom, že „já nic nechci“ není přípustná odpověď. No a jelikož jsem nedostal jinou možnost a chlapec jsem smělý, řekl jsem si o autíčko, jež se máti stejně chystá vyměnit. Samozřejmě jsem nepočítal s úspěchem, máti by se jen tak nevzdala poslední páky, kterou mě může dotlačit do Mgr. a její odpověď (komunikujeme mailem btw, jak poetické) naznačovala, že po Mgr. by se možná zazelenilo. Takže jsem se rozhodl, dárek za Bc. nechci a Mgr. nebude.
Závěrem bych rád ještě jednou podotkl, že tento zápis vznikl z nutkavé autorovy potřeby se vyjádřit. Absence jakékoli struktury, či snad pointy je autorovi známa. Absence smyslu pro pravopis taktéž.
Sleduj všetky zápisy pomocou RSS
Sleduj všetky komentáre pomocou RSS
Toto nie je ani prvý a určite ani posledný zápis tohto typu na AcidLog-u. Nič si z toho nerob.
Myslím, že väčšina čitateľov (súdiac podľa zápisov tvojich predchodcov, vrátane mňa) s tebou súhlasí a sympatizuje.