Vyšla devátá verze Opery. To neoznamuju jako novinku, to je zpráva týdny stará, dokonce už mezitím vyšla opravná verze 9.01. Psát chci o něčem trochu jiném. Když člověk něco sleduje dlouhodobě a kontinuálně, stává se, že si neuvědomí zásadní změny tak dobře jako někdo, kdo se na danou věc mrkne jenom jednou za čas a porovnává pokrok za celé toto období. Já používám Operu od verze 3.62 společně s tehdejšími verzemi Internet Exploreru a Netscapu, od verze 5 potom prakticky výhradně. Tehdy jsem zjistil, že mi jako prohlížeč vyhovuje nejlépe a na tom se už dodnes nic nezměnilo (a není to proto, že bych nepozoroval, jak je na tom konkurence). Přesto jsem si byl vždy vědom, že to není prohlížeč pro každého, že je spíše pro fajnšmejkry (a ještě jenom pro některé) a že posadit takzvaného běžného uživatele třeba před verze pět, šest nebo sedm, během pár minut mě vyžene a zapne si svůj Explorer, protože polovinu funkcí nenajde (byť tam jsou) a ještě se mu pár stránek zobrazí trochu jinak, než je zvyklý (a nebude schopen si to přenastavit).

Mezi takové běžné uživatele patří i brácha. Trvalo mi velmi dlouho přesvědčit ho, že web nestojí a nepadá s Explorerem, a vlastně mi do ruky argumenty dala až příslovečná děravost MSIE, díky které jsem co chvíli na jeho počítači musel zasahovat jako servisák. Vzhledem k tomu, že jsem si neodpustil pokaždé dostatečně frflat, že si za svoje problémy může sám a že kdyby mě poslechl a používal Firefox (který tam měl už dávno nainstalován), tyhle starosti by si ušetřil, nakonec jsem ho přesvědčil a brácha tak zjistil, že vyměnil prohlížeč, ale jediná změna, která nastala, je ta, že mě nemusí furt prosit, abych mu šel něco spravit. Zanedlouho bude brácha měnit počítač za jiný, který se bude kompletně od nuly instalovat, s tím mu samozřejmě budu pomáhat. Když jsme se tuhle bavili o tom, co nás všechno bude čekat, zeptal se mě, co to vlastně používám za prohlížeč já a proč by ho neměl používat on, když mně připadá nejlepší. A v tu chvíli mi to došlo – já mám Operu nastavenou tak, že by se z ní velmi rychle pomátl (a popravdě by se v mém nastavení asi chvilku zorientovával i dlouholetý uživatel Opery), ale nějak jsem si neuvědomil, že výchozí nastavení je k nováčkům daleko přívětivější, a to nejenom oproti mému profilu, ale i oproti výchozímu nastavení třeba sedmé verze. Na moment jsem se zamyslel a pak jsem dospěl k názoru, že přechod na Operu by bráchovi vlastně v tuto chvíli neměl činit větších problémů, věci budou vesměs dost takové, na jaké je zvyklý ať už předtím z IE nebo z krátkého používání Firefoxu, stránek, které by mu nefungovaly, minimum (a dál jich bude ubývat), a dokonce i počeštění (které by nejspíš požadoval) je součástí standardní instalace a není ho potřeba shánět někde bokem. Prostě Opera dospěla i pro běžného uživatele, aniž bych si toho jakožto zarytý uživatel všiml.

Když už o Opeře hovořím, nemůžu nezmínit Caseův návod Opera 9 a dual boot, který, jak název napoví, pojednává o tom, jak zprovoznit Operu na Windows a Linuxu se společným profilem. Pro ostřílené uživatele celkem nic nového, ale pro ty, kteří tolik neznají strukturu konfiguračních souborů Opery, to je velice dobrý a podrobný návod. Nedovolím si rovněž malinko nerýpnout do Firefoxu – zdalipak by něco takového šlo obdobně snadno i s ním?

Rovněž se objevily články, jejichž nadpisy slibovaly informace o chystané desáté verzi Opery, jako první jsem viděl tento na Živě, který vychází z tohoto na ZDNetu. Naprosto nedokážu pochopit, kdo a proč takovéhle články píše. Když to tak vezmu, tak co jsme se z toho dozvěděli? Zaprvé že vůbec desátá verze někdy bude. Což by němej neřek, i kdyby mu hubu roztrh. Zadruhé že bude multiplatformní (myšleno nejenom co se počítačů týče, ale i co do dalších zařízení). Opět ohromná novinka. Že by měla být platformou pro vývoj webových aplikací. Stejně jako už dlouhou dobu předešlé verze. Že se bude snažit přetáhnout uživatele od Internet Exploreru 7. Bodejť, přetahovat uživatele Firefoxu nikdy asi hlavní myšlenkou nebylo. Prostě jeden zbytečný článek nám hezky shrnul věci, které o desáté verzi víme, aniž bychom o ní vlastně cokoliv věděli (mám-li to tak říct), nepřinesl jedinou kloudnou informaci, zato ho převzala řada dalších serverů, takže na tu zprávu bez jakékoliv informační hodnoty člověk narazil na řadě míst.

Na závěr ještě jednou odbočím k Firefoxu. Nejsem příznivcem jeho funkce samostatné aktualizace, protože si myslím, že toto by měl řešit balíčkovací systém, nicméně je pravda, že v prostředí, kde něco takového zcela chybí, tedy například na Windows, se to může hodit. Rozhodl jsem se tedy této možnosti využít, ale popravdě mě těžce zklamala. Vskutku jsem nečekal, že bude staženo přes šest mega dat, když samotný instalátor Firefoxu je asi o mega menší (o velikosti Opery nemluvě). Nehledě na to, že mě nemile překvapilo, že Firefox samotný upgrade neprovádí na konci svého běhu, avšak poněkud nelogicky na začátku běhu příštího, což mě vedlo k nutnosti pustit ho s administrátor­skými právy nikoliv jednou, nýbrž dvakrát (s jedním meziběhem pod obyčejným uživatelem, protože jsem naivně usoudil, že to prostě Firefox stáhnul a nainstaloval a ne pouze připravil k instalaci při příštím privilegovaném startu). Je poněkud smutné, když funkce, která by měla být jenodušší a zároveň rychlejší (nebo aspoň jedno z toho), je pomalejší a složitější.