Není to tak dávno co psal mho o bezbariérovém lese. Po zkušenostech ze včerejška mi to nedá abych nenapsal také něco o tom jak je „user friendly“ naše město.

Včera v poledne vzala moje žena kočárek a vypravila se s naším novým potomkem na přednášku o psychologii novorozenců. Protože jsem byl právě v pracovním procesu, dali jsme si sraz ve městě a na přednášku šli spolu. Bylo to dobré, avšak během tohoto krátkého výletu se vynořilo několik zásadních otázek:

• Proč má většina domů vchod, za ním 3–10 schodů a pak teprve výtah?
• Co sledoval architekt jistého paneláku (a ne jednoho) touto konfigurací: chodník, 5 schodů dolů, jeden schod nahoru, vchod, čtyři schody nahoru (nebo 10 dolů) a pak teprve výtah? Možná měl nějakého pohybově handivcapovaného nepřítele, jiné vysvětlení si raději nepřipouštím protože to bych se pak bál vstupovat do většiny domů
• Na výtahovou plošinu v metru se vejde 1 kočárek, 2 důchodci s holí a nebo 1 vozíčkář. Jestlipak konstruktér tohoto zařízení když stanovoval jeho rychlost (asi 20cm/minutu) přemýšlel nad tím, co se stane když se sejde zájezd vozíčkářů (stačí tak 5–6), tři maminky s kočárky a pár důchodců s chodítky a kolečkovými taškami? A jestlipak se při té představě aspoň zasmál?
• O čem přemýšleli lidé kteří vymýšleli takové věci jako je třeba stanice metra Florenc? Je to důmyslný rébus nebo prostě na přístupnost kašlali?

Vždycky jsem si myslel že architekt by měl být chytrý člověk, ale to co jsem viděl by udělal počítač s náhodným generátorem taky a ještě by to bylo o polovinu více „user friendly“.