Jak jsem ostatně onehdá zmiňoval, nepatřím zrovna k těm, kteří by se neustále třásli zimou. Poněkud mě proto překvapilo, když jsem se po dokončení školy vrátil do práce (kde už jsem na částečný úvazek několik let zaměstnán, ovšem posledních pár měsíců jsem tam kvůli dokončování diplomky a shromažďování znalostí na státnice nechodil) a všiml si, že mi je v budově při práci až nepříjemně chladno. Udivilo mě to natolik, že jsem začal pátrat po příčině. Zjistil jsem, že nejen, že jsou vypnutá topení, což by asi samo o sobě tolik nevadilo, ale dokonce že je nám tam klimatizací hnán poměrně studený vzduch.

Stále mi však bylo divné, že to ostatním nevadí, než jsem se rozhlédl pořádně a uhlídal, že drtivá většina mých kolegů má na sobě aspoň nějaký dlouhý rukáv, ale spíše dokonce i rovnou dvě vrstvy (třeba tričko přehozené svetříkem), a že takových, co tam sedí jenom v triku s krátkým rukávem, už tam kromě mě zase tolik není. Jenže vzhledem k venkovním teplotám, kdy můžu hodit jenom v krátkém tričku a rozepnuté bundě, poněvadž jinak bych do práce dorazil zpocený jako kůň, nemám, co bych si v práci přioblékl (jelikož sedět u počítače v bundě zase teda není nic moc).

Co mi není jasné, je to, proč tomu tak je. Nepřijde mi možné, aby lidé preferovali více vrstev oblečení (a tím i nižší teplotu) – aspoň já, mohu-li teplotu nějakým způsobem regulovat, volím vždy takovou, abych toho na sobě moc mít nemusel. Zbyla mi pak už jediná hypotéza, totiž že to celé je kvůli těm jedincům, již běžně v práci přes den nosí oblek. Je samozřejmé, že byla-li by v budově teplota taková, že by ostatním bylo příjemně v krátkém rukávu, tak by se tito v obleku nutně upekli. Je-li skutečně toto tím důvodem, tak můj dřívější jemný pohrdlivý smích vůči těmto lidem se mění v jemnou nenávist. Totiž ne, že bych snad zcela brojil proti oblekům jako jistému druhu montérek, ale fakt je ten, že ho chápu nutný (či vhodný) pouze při jednání se zákazníky, ke kterým ovšem dochází v drtivé většině případů právě u zákazníků, v naší vlastní budově to tak časté nebývá. Proto považuji za jediný inteligentní způsob řešení oblékání manažerů (a dalších, teď do toho pytle schválně hážu všechny takové, kteří prostě jsou nuceni se čas od času do obleku navléci) ten, kdy se dotyčný převlékne těsně před tím, než na jednání odchází, a jinak chodí v civilu. A ne, že bude jako blázen sedět v obleku celý den zavřený ve své kanceláři. Že to není jenom nějaká utopická představa někoho, kdo nic podobného absolvovat nemusí, prokazuje můj kamarád, který to takto dělá a který nezaujímá ve struktuře firmy zrovna zanedbatelné místo (narozdíl třeba ode mě).

Ale možná se pletu a příčina je někde úplně jinde. Jenom mě nějak nenapadá kde.