… mám z toho špatný pocit. Těžko říct proč vlastně, ale jakmile to „našim“ (ať už to zrovna znamená cokoliv) nejde, těžko se mi to sleduje. A to dokonce vcelku bez ohledu na výsledek, protože i při nepěkné, nepovedené a nepohledné hře se dá zvítězit.

Čerstvým příkladem je olympijský turnaj v Turíně. Skončili jsme třetí, hokejisté přivezli bronz, vzhledem k vyrovnanosti řekněme sedmi současných nejlepších týmů, kdy prakticky každý z nich může stejně tak dobře zvítězit jako vypadnout ve čtvrtfinále, je to určitě úspěch (a jako na takový na něj bude historicky vzpomínáno). Jenže já před turnajem získal dojem, že tam jedeme s možná o něco silnějším mužstvem než ostatní, a očekával tak, že tomu hra bude odpovídat. Bohužel tomu tak nebylo a dohromady jsme sehráli vlastně jen nemnoho povedených třetin (nechci se tu ani v nejmenším pokoušet jakkoliv rozebírat, co mohlo být příčinou). Proto si nemůžu pomoct, ale ještě dlouho (možná nakonec zapomenu) budu na toto klání vzpomínat jako na šampionát, na kterém jsme nehráli dobře, namísto vzpomínek na úspěch v podobě bronzových medailí.

Podobně si vzpomínám na jedno poměrně nedávné mistrovství světa (bohužel nedovedu zpaměti říct, které to přesně bylo), na kterém jsme podle mě hráli vysloveně špatně, jenom nám vycházelo, na co jsme sáhli. V play-off jsme porazili několik evidentně lepších soupeřů a turnaj vyhráli. Ne, že bych se neradoval, ale pořád jsem si nějak říkal, že kdybychom měli být spravedliví, tak to letos opravdu měl vyhrát někdo úplně jiný, veškerý patriotismus prostě stranou.

Vrcholem znechucení pro mě ovšem letos byly výkony mých rodných Pardubic v extralize. Už před sezónou bylo jasné, že těžko budeme průběžně okupovat nejvyšší příčky, když nám po loňském titulu odešla pomalu půlka mužstva. Ale zase tak zoufalý úvod ročníku jsem nečekal. Později se to sice zlepšilo a už jsem i věřil, že do play-off půjdeme z jakžtakž slušné pozice, než přišla další série mnohdy opravdu ostudných proher končící utrpením v televizním zápase a zpečetěná pak v posledním kole, před kterým sice existovala teoretická naděje postupu na osmou příčku, ale nejen, že nám byla odebrána ostatními bojujícími týmy, ale my opět prohráli a zabouchli si dveře play-off bez ohledu na ostatní výsledky. Ke svému překvapení jsem se ale doslechl, že přesto návštěvníci tohoto pro nás bohužel posledního utkání celého ročníku, zůstali po závěrečné siréně v hledišti tleskat a děkovali tak hráčům za odehranou sezónu. Nevím, já sám bych to asi nejspíš nedokázal. Možná máme v Pardubicích opravdu nejlepší fanoušky. :-)