Včera večer jsme po dlouhé době zamířili s manželkou do divadla. Naposledy jsme společně byli někdy v srpnu na letní scéně. Od té doby nám starost o čerstvé potomstvo efektivně znemožnila strávit večer v divadle. Blížící se derniéra vynikajícího Revizora v kladenském divadle nás ale donutila k činu.

Zajistili jsme hlídání a vyrazili jsme. Při příchodu do divadla nás zarazil poměrně veliký zmatek. Rychlé obhlednutí situace vše vysvětlilo. Revizor se dnes nekoná a místo něj se hraje Top Dogs od Urse Widmera. Důvodem bylo zranění jednoho z hlavních členů souboru. No nepotěšilo mne to, ale zakoupili jsme lístky a šli jsme.

Hra Top Dogs byla překvapivě povedená. Tedy na to, že jsem se těšil na něco jiného a na to, že to prakticky není drama ;-). Jedná se o místy depresivní grotesku ze života propuštěných top managerů. Ti přicházejí do agentury Nová výzva (doplňte si americký úsměv a prsty do V). Na jevišti probíhá něco mezi rekvalifikačním kurzem (tréning úsměvu a podání ruky, výběr kravaty, nácvik obsazení židle, ..) a skupinovou terapií, jako vystřiženou z nějakého cvokhausu. Postupně to graduje do náboženského vzývání ŽIDLE a recitování mantry óóó-Eurotel-óóó-Nike-…

základním mínusem je, že hra nemá přiliš děj, jedná se jen o sled scének. Stejně tak nemá hlavního hrdinu, jen větší či menší mamlasy a pitomce. Ale toto je vyváženo výborným hereckým obsazením a aktuálností tématu. Asi bych se na hru díval jinak, kdybych sám nezažil motivační managerské školení, které si nezadalo s metodami paradovanými v Top Dogs, kdybych neznal několik lidí pro které je ona židle skutečným bohem atd. A tak s ohledem na kontext hodnotím hru jako velmi kvalitní a doporučuji výlet do Kladna. Já se zatím budu těšit na opakovanou derniéru toho revizora.