Skoky na lyžích pro mě jsou jedním z nejzáhadnějších sportů. Snad v žádném jiném se tak často nestává, že některý závodník jeden rok neuvěřitelně zazáří a poté se propadne do šedi průměru, kde už zůstane. Co víc, děje se to i celým lyžařským školám.

Vzpomínám si, že když jsem byl malý, měli jsme velice dobré skokany, kteří byli schopni prosazovat se jak individuálně, tak jako družstvo. Tehdy se ještě ovšem skákalo klasicky. Pak přišel V styl a s ním i ústup našich skokanů z předních příček. S přechodem na véčko se například daleko lépe vyrovnali Němci. Japonci pak tento styl podle mého názoru dovedli k dokonalosti, jejich skoky byla elegance sama.

Naši skokani ustoupili do pozadí, místo stupňů vítězů jsme začali oslavovat, když některý z nich postoupil do druhého kola. Najednou Jakub Janda zvítězí na legendárním Turné čtyř můstků a ve Světovém poháru průběžně vede s úctyhodným náskokem. Přitom jeho příběh není toho druhu, kdy nějaký sportovec má juniorské úspěchy, hovoří se o něm jako o nové naději, pak se postupně začne prosazovat mezi dospělými, rok od roku nabírá zkušenosti a zlepšuje své výsledky, načež pak dosáhne vrcholu a začne vítězit. Naopak, Janda byl několik let právě tím skokanem, za kterého jsme byli rádi, že tu a tam, když se zadařilo, skončil do dvacátého místa. Najednou (i když už některé loňské závody byly příslibem) letos vítězí a konkurovat mu je schopna pouze snad jediná současná stálice, Fin Ahonen.

Opravdu nechápu, čím to je. Říká se, že největší roli sehrály výměna trenéra, výměna kombinézy a psychika, sebevědomí. Vážně ale tohle stačí na proměnu průměrného skokana ve špičkového? Nebo jak se stane, že na olympiádě vyhraje dva závody skokan, o němž nikdo předtím nic neslyšel a který od té doby končívá typicky v druhé desítce startovního pole? Podobných příkladů by se dalo najít nemalé množství, ostatně stačí se podívat, jak na turné skákaly výše zmíněné velmoce Německo a Japonsko.

Ať je to čím chce, jsem rád, že zase máme skokana světové třídy, a pevně doufám, že v jeho případě nebudou dosavadní letošní výkony náhodným výkyvem, nýbrž že mu forma vydrží, a to především do olympiády, ale rovněž i do dalších let. Skoky na lyžích považuji za krásný sport, na který se hezky dívá a který sleduji rád, i když se našim nedaří dostat se mezi ty nejlepší. Přece jenom však je to jiný pocit a jiné napětí a vzrušení, když nahoře mezi těmi posledními, kteří skáčou o stupně vítězů, je i náš reprezentant.