Jak nedávno Riki správně podotýkal, máme tu už nějakých pár dnů zimu. Na rozdíl od něj mně však zima nevadí. V zimě je prostě zima, stejně tak jako v létě je teplo, povětšinou se na to dá spolehnout; spíš už mám problémy s jarem a podzimem, protože tam jeden nikdy neví.

O tom ale psát nechci. O čem chci psát, je to, že kdyby podle ničeho jiného, tak podle jedné věci člověk, že zima přišla, pozná. Stačí si sednout do vlakového kupé a je vše jasné, není nejmenší šance, že by si člověk rozhicovaného topení nějak nevšiml.

Jedné věci ale naprosto nerozumím. Mám veškeré fyzické předpoklady k tomu, aby mi byla neustále zima. Nemám pod kůží žádné ochranné vrstvy tuku, které by mě izolovaly. Nemám ani vytrénovanou atletickou postavu, kterou nějaký drobný chlad nerozhází. Naopak jsem odjakživa byl velmi vyzáblý, snad až nezdravě, v posledních letech jsem sice dospěl k poněkud vhodnější váze, nicméně stále jsem dost štíhlý (nebo možná hubený, chcete-li). Nikdy jsem se nesnažil nějak se otužovat či něco podobného. Mám nízký krevní tlak, takže se mi například občas stává, že mám značně studená chodidla. Sice rád sportuji, ale vzhledem k tomu, že převážnou většinu času sedím před obrazovkou, na nějaké lítání po venku se zrovna moc nedostává.

Prostě opravdu všechny objektivní faktory hovoří tou řečí, že budu-li na jednom místě ve skupině lidí a někomu z ní bude zima, měl bych to být já. Tak mi sakra vysvětlete, jak je možné, že si sednu do kupé, svleču ze sebe všechno, co můžu, aniž bych byl později zadržen policií, a přesto je mi tam neskutečně nepříjemné vedro, zatímco okolo mě sedí lidé navlečení ve svetru a zdá se, že jim to plně vyhovuje.

Vážně to nechápu. Když se mi někdy šťastně podaří ukořistit prázdné kupé, tak nechávám dveře dokořán a ještě průběžně vždy na chvíli během jízdy otevírám okno, protože topení pochopitelně absolutně nereaguje na to, že je páčka otočená zcela doleva (nebo pokud reaguje, tak si opravdu nedovedu představit, jak by to vypadalo, kdybych to topení naopak naplno zapnul). Totéž se mi stává v obchodech nebo bankách (ty zmiňuju proto, že jsem jich zrovna v posledních dnech musel několik oběhat). Pokud nemůžu vlítnout do potravin, popadnout dva jogurty a pár rohlíků a okamžitě zmizet, tak neskutečně trpím. Samozřejmě je jasné, že kvůli zákazníkům tam nemůžou mít chladno a nutit zaměstnance nosit několik vrstev, ale stát ve čtvrthodinové frontě u pokladny je pak peklo, takže většinou v takových případech ze sebe sundám aspoň bundu (a marně přemýšlím, jak jenom dvěma rukama udržet bundu i nákup, ten pak vyskládat na pás a zaplatit). Nebo v takové bance, když jsem to o nich načal. Vejdu dovnitř, zjistím, že přede mnou jsou ještě dva tři lidé, a okamžitě je mi jasné, že tam jsem schopen přežít jedině v tričku, a svrchník a případný svetr pod ním ze sebe shazuji. Naprosto mi není zřejmé, jak si někdo ve stejné instituci je schopen založit účet (což není zrovna záležitost na chvilku) a celou dobu sedět na židli ve svetru a kabátu (a právě takových tam bylo víc než dost, prakticky všichni). Během toho bych se asi zpotil takovým způsobem, že až bych vyšel zase ven, tak by mi tedy rozhodně zima byla a ještě bych byl na nejlepší cestě nastydnout.