Bydlím blízko lesa. Tedy spíše městského lesoparku, který postupně ve skutečný les přechází. V tom lese vedou krásné nově udělané rovné cesty. Nikoliv asfalt, ale takové to zpevněné buhvíco. Dobře se po tom jezdí na kole, běhá i chodí. Jedinou vadou na kráse jsou závory instalované na všech vjezdech. Na jednu stranu je to pochopitelné – auta tam nemají co dělat, chodec to snadno obejde kolem a cyklista si také poradí. Byť musí někdy slézt z kola.
Díky dětem ale teď spoustu věcí vidím jinak. Například taková závora na vjezdu do lesa je pro člověka vezoucího dvojčátka v kočáře nepříjemný problém. Podject nelze. Pro objetí potřebuji alespoň 90cm relativně rovného povrchu, což není pravidlem. Většinou je tam škarpa nebo les. Pokud řídím já, tak si většinou poradím, přičemž hlavní roli hraje hrubá síla. Díky ní lze ten cca. 30kg (a bude hůř) kočár z té škarpy prostě vytáhnout nahoru. Děti se probudí, ale což. Pro manželku už to tak snadné není.
Je to zajímavé, nejen v lese. Člověk obecně začně více vidět různé překážky, které si jako chodec či cyklista ani neuvědomoval. A trochu začíná chápat jak často musí být zoufalí lidé upoutaní na invalidní vozíky. Příliš blízko zaparkované auta, dveře 80cm, vysoký nájezd, schody bez nájezdu, cedule restaurace zužijící chodník,….. Tisíce překážek, kterých si běžný člověk nevšimne. Člověk s kočárkemsi jich všimne a většinou je nějak překoná. Vozíčkář může akorát zaplakat.
Dneska jsem si byl zaběhat v onom lesoparku. U jedné ze závor jsem viděl vozíčkáře v takovém tom elektrickém samohybném modelu, jak se zkouší dostat do lesa. Poučen vlastními zkušenostmi jsem mu nabídl pomoc. Nejprve jsme se závoru pokusili podject s nakloněním vozíku vzad. No nepodařilo se. Pak jsem jej zkoušel protlačit kolem, takovou pološkarpou (pro kočárek je zrovna tahle cesta jen středně obtížná). Po asi desetimutovém zápolení jsem to vzdal. Vozík s chlapíkem vážil prostě moc a měl moc malá kolečka. Ten člověk mi docela pěkně poděkoval a odjel. Měl jsem z toho pěkně pitomý pocit. Zkusil jsem napsat email na radnici, co s tím. Jsem poměrně zvědav jak (a zda) zareagují.

Sleduj všetky zápisy pomocou RSS
Sleduj všetky komentáre pomocou RSS
Vidíš, toto je fakt zaujímavé. Ešte nikdy ma nenapadlo uvažovať nad bezbariérovosťou s ohľadom k ľuďom s malými ďetvákmi, aj keď je to vlastne dosť očividné.
Trochu mi to pripomenulo diskusie o bezbariérových weboch, v ktorých sa každý oháňa slepými a hluchými, ale nikto nespomenie užívateľov mobilov novej generácie (malé obrazovky) alebo hlasom ovládaných počítačov v autách a pod.