AcidLog je experiment. Nadesignuj a naprogramuj si ho podľa vlastných predstáv. viac »

Bydlím blízko lesa. Tedy spíše městského lesoparku, který postupně ve skutečný les přechází. V tom lese vedou krásné nově udělané rovné cesty. Nikoliv asfalt, ale takové to zpevněné buhvíco. Dobře se po tom jezdí na kole, běhá i chodí. Jedinou vadou na kráse jsou závory instalované na všech vjezdech. Na jednu stranu je to pochopitelné – auta tam nemají co dělat, chodec to snadno obejde kolem a cyklista si také poradí. Byť musí někdy slézt z kola.

Díky dětem ale teď spoustu věcí vidím jinak. Například taková závora na vjezdu do lesa je pro člověka vezoucího dvojčátka v kočáře nepříjemný problém. Podject nelze. Pro objetí potřebuji alespoň 90cm relativně rovného povrchu, což není pravidlem. Většinou je tam škarpa nebo les. Pokud řídím já, tak si většinou poradím, přičemž hlavní roli hraje hrubá síla. Díky ní lze ten cca. 30kg (a bude hůř) kočár z té škarpy prostě vytáhnout nahoru. Děti se probudí, ale což. Pro manželku už to tak snadné není.

Je to zajímavé, nejen v lese. Člověk obecně začně více vidět různé překážky, které si jako chodec či cyklista ani neuvědomoval. A trochu začíná chápat jak často musí být zoufalí lidé upoutaní na invalidní vozíky. Příliš blízko zaparkované auta, dveře 80cm, vysoký nájezd, schody bez nájezdu, cedule restaurace zužijící chodník,….. Tisíce překážek, kterých si běžný člověk nevšimne. Člověk s kočárkemsi jich všimne a většinou je nějak překoná. Vozíčkář může akorát zaplakat.

Dneska jsem si byl zaběhat v onom lesoparku. U jedné ze závor jsem viděl vozíčkáře v takovém tom elektrickém samohybném modelu, jak se zkouší dostat do lesa. Poučen vlastními zkušenostmi jsem mu nabídl pomoc. Nejprve jsme se závoru pokusili podject s nakloněním vozíku vzad. No nepodařilo se. Pak jsem jej zkoušel protlačit kolem, takovou pološkarpou (pro kočárek je zrovna tahle cesta jen středně obtížná). Po asi desetimutovém zápolení jsem to vzdal. Vozík s chlapíkem vážil prostě moc a měl moc malá kolečka. Ten člověk mi docela pěkně poděkoval a odjel. Měl jsem z toho pěkně pitomý pocit. Zkusil jsem napsat email na radnici, co s tím. Jsem poměrně zvědav jak (a zda) zareagují.

Komentáre

Vidíš, toto je fakt zaujímavé. Ešte nikdy ma nenapadlo uvažovať nad bezbariérovosťou s ohľadom k ľuďom s malými ďetvákmi, aj keď je to vlastne dosť očividné.

Trochu mi to pripomenulo diskusie o bezbariérových weboch, v ktorých sa každý oháňa slepými a hluchými, ale nikto nespomenie užívateľov mobilov novej generácie (malé obrazovky) alebo hlasom ovládaných počítačov v autách a pod.

 

Co ja vim, tak mobily a dalsi atypicke prohlizece se s ohledem na pristupnost zminuji dosti zhusta. V prodejni rovine je to defacto jediny argument proc klast duraz na pristupnost. Obvykle se pouziva takovy ten osly mustek chytry „telefon > manager > dobry potencialni zakaznik“.

K tem detem – nejzabavnejsi to je vestou na/z obeda v praci. Stale si rikam: „uff, jeste ze nebydlim v Dejvicich“. Ty ulice jsou defacto nepruchodne.

 

No ve skutecnosti je „pristupnost“ celkem dulezitou soucasti tzv. „user experience“ – kdyz je web (nebo obchodak nebo auto nebo les nebo cokoli) v podstate OK, akorat uzivatele „tak nejak neurcite sere“, znamena to obvykle ze tvurce podcenil pozornost k detailum. Na druhou stranu kdyz udela neco navic, nad ramec toho co je „nezbytne nutne“, spousta uzivatelu si toho vsimne a oceni to, at uz vedome nebo podvedome.
Posledni dobou co pracuju jako freelancer mam mnohem silnejsi zpetnou vazbu a obcas se divim, jakych „prkotin“ si uzivatele vsimaji – pripominky jsou k chybejicim titulkum obrazku a tooltipum, ale taky mi obcas prijde nejaka pripominka od uzivatelu Opery (coz je zvlastni, moje Opera 8 se chova trochu jinak nez Opera 8 u jinych lidi).
Naopak veci ktere ja mam tendenci povazovat za vicemene nepodstatne (typu vtipna ilustrace nebo nejaka zajimavost pod carou) se nekterym lidem libi natolik ze kvuli tomu povazuji prislusny web za mimoradne vydareny.

 

Na západe sa to rieši celkom zaujímavo. Napríklad študenti architektúry na Bernskej univerzite vyfasujú na týždeň obyčajný invalidný vozík a musia na ňom plne fungovať. Veľmi ľahko si teda uvedomia dôležitosť bezbariérových prístupov a komunikácií. Naopak, ťažko si to uvedomí pán starosta v bavoráku, ktorý spokojne šetrí na architektoch a potom dopadajú takéto riešenia (aj keď sú myslené dobre) ako napísal mho, a mnoho krát aj horšie.

 

To je pekne tema. Kamarad je vozickar a jeho prazske postrehy jsou nekdy opravdu zajimave. Treba v hospodach, ktere jsou oznacene jako bezbarierove jsou casto chodby na zachod presne podle predpisu – na sirku voziku. Ovsem uz nikomu nedojde, ze vozickar kola voziku roztaci rucne – na ruce uz prostor nebyva a na pravidelne odirani kloubu prstu si pry nelze zvyknout. Take ma zajimave socialni zazitky. Rad chodi na koncerty a openair festivaly – tam se vzdy nekdo priopije (naprosto cizi) a pak se snazi ho vozit i pres jeho odpor. Deje se to pry pokazde a tezko se tomu branit. Ten kocarek ma vyhodu – da se predpokladat, ze z toho deti vyrostou.

 

Pridaj komentár

Komentáre môžu pridávať iba prihlásení užívatelia.