Přijel jsem tuhle vlakem do Prahy poměrně dříve po ránu, vystoupil na hlavním nádraží a zamířil do metra. Protože bylo tedy celkem brzy, byly u schodů k dispozici ještě nějaké výtisky deníku Metro. Jak jsem později zjistil, obsahovaly tentokrát nějakou samostatnou barevnou reklamní přílohu.
Postavím se na nástupiště a čekám na příjezd soupravy. Asi tři metry přede mnou se jiný mladík rozhodne zkrátit si dlouhou chvíli čtením zmiňovaného periodika. Mocným trhnutím otevře noviny a právě tímto pohybem způsobí, že z nich ona příloha vypadne a snese se k zemi. Neexistuje absolutně žádná možnost, že by si toho dotyčný nevšiml, musel o tom vědět. Nechalo ho to ovšem ledově klidným.
Když metro konečně přijelo, bez zaváhání do něj nastoupil. Nedokážu přesně popsat z jakého důvodu, nicméně já jsem se sehl a přílohu sebral, nelíbilo se mi, že by tam byla zůstala ležet. Hned na Muzeu jsem přestupoval a během toho přestupu si připadal, jako kdybych byl součástí nějakého špatného televizního seriálu, jehož režisér se rozhodl postavě, kterou ztělesňuji, prokázat absurditu jejího počínání. Jenom na schodech a v chodbách dělících nástupiště obou tras se po zemi válelo několik desítek těch příloh.
Nevím, nerozumím tomu. I když odečtu těch pár lidí, co si nevšimli, těch, co třeba mají zdravotní potíže se sehnout, či snad i těch, kteří by se i sehli, ale průvan mezitím jejich kus novin odvál kamsi daleko, co celý ten zbytek lidí, kteří nad celou situací pouze v duchu mávli rukou? Vážně jsem divný, když vlastním-li něco a chci se toho zbavit, nesu si to s sebou tak dlouho, než mám příležitost vyhodit to někde do koše?

Sleduj všetky zápisy pomocou RSS
Sleduj všetky komentáre pomocou RSS
Zájdi občas do nejakého supermarketu a nakukni do odparkovaných nákupných vozíkov. To, že tam ľudia nechávajú účtenky a letáky, by som ešte pochopil. Ale že tam nechávajú prázdne plastové fľaše, potrhané obaly kde-čoho a často dokonca zadžabú celý košík jogurtom alebo vajíčkovým šalátom, to už mi medzi uši nejde.
A mimochodom, platí také nepísané pravidlo urbanistického plánovania, ktoré sa týka odpadkov. Človek v meste by mal mať vždy na dohľad odpadkový kôš. Pokiaľ sa s nejakým bordelom v ruke poriadne obzrieš okolo seba a žiadny neuvidíš, máš morálne právo hodiť to na zem. Z vlastnej skúsenosti môžem povedať, že v počas dlhých rokov strávených Košiciach, Bratislave a Prahe som mal toto morálne právo asi dvakrát (a nevyužil som ho).