Zařizujeme kancelář. Už máme zařízený nábytek, křesla, o víkendu vymalujeme. Jsou to poměrně příjemné starosti, když všechno vychází a takřka jediný problém k řešení je, jestli nechat nábytek vyrobit z javoru, buku, ořechu nebo třešně. Všude jsou za firemní zákazníky rádi a oznámení, že jste nepřišel kvůli sobě, ale jednáte za firmu, vyčaruje zničehonic úsměv na rtech nejedné asistentce nebo recepční. Pokud by na vás příjemní nebyli, máchne neviditelná ruka trhu a odcvrnkne vás o dům vedle, ke konkurenci. Jediný, kdo si může bezstarostně dovolit dělat komplikace, je náš Českošpanělský Telecom.

Před necelým měsícem jsme zažádali o připojení telefonní linky. Spousta lidí si řekne co nás k tomu vedlo, ale ono „pevné číslo“ je navenek jistou zárukou stability firmy. Druhým důvodem je připojení na internet, které v naší lokalitě vyšlo nejvýhodněji prostřednictvím ADSL. Naše asistentka tedy zavolala na infolinku, kde jí vstřícně přislíbili připojení do deseti dnů. Když se dlouho nic nedělo a priorita telefonní linky narůstala, vzal jsem celou věc do režie já. Je to snadné – voláte každý den, vždy srozumitelně vysvětlíte proč je pro vás váš požadavek tak důležitý a přidáte trochu omáčky s příchutí několikaciferných ztrát. Poprvé jste, jako na každé infolince, slušně odbyt – ozve se vám technik do dvou dnů. Podruhé už si všímají, že vám na věci opravdu záleží – slečna může najednou zjistit mnohem více informací v řádově kratších časech. Potřetí je věc většinou vyřešena – technik příjde ve středu. Bez tohoto, místy až trapného, urgování se stanete hnijícím záznamem v dlouhé frontě.

Při každém volání jsem popsal naší situaci – potřebujeme zřídit připojení na internet, na kterém je závislá naše nově vznikající pobočka, pro které je nutné mít zavedenou telefonní linku. Dnes přišel technik – příjemný a vstřícný slušně vychovaný pán ve středních letech – a po drobných komplikacích, nezpůsobených jeho vinou, nám připojil krásný nový bezdrátový telefon Panasonic s podporou SMS. Jaké ovšem bylo překvapení, když nám oznámil, že přes tuto linku nelze připojit na internet a že tuto službu jsme si neobjednali. Po krátkém rozhovoru jsme došli k tomu, že jsme si možnost připojení přes ADSL „neobjednali“ a že pro jeho přepojení je nutné udělat několik technických změn. Vyndal své PDA, zavolal na nejbližší pobočku, vysvětlil situaci a domluvil mi schůzku s konkrétním člověkem, který bude vědět co a jak. Když odcházel, s radostí jsem zaškrtl v dotazníku, že jsem byl s jeho prací spokojen, ačkoliv původní problém byl stále nevyřešen.

Sjel jsem tedy do oné pobočky, kde se mě ujmula milá paní, která vše domluvila, zařídila a po smutném kukuč hladového baseta i preventivně popohnala. Vedle mne seděl, zřejmě již delší dobu, majitel cestovní kanceláře, kterému Telecom v pondělí zničehonic bezdůvodně a bez varování odstříhnul telefonní linky a z nepochopitelných důvodů vypnul jakousi službu, kvůli které v jeho firmě nefunguje internet. Zároveň jsem měl tu možnost učit se další úrovni výše zmíněné metody „odsud se nehnu, dokud se to nevyřeší“. Nedivím se mu. V dnešní době cestovní kancelář, které den nebo dva nefungují telefony, je automaticky pokládána za zkrachovalou. Nemožnost přístupu na web a do mailů asi taky nepotěší.

Poté jsem procitnul. Došlo k osvícení a já pochopil. Pochopil jsem, že jsme si „neobjednali“ připojení na internet, ač jsem o ničem jiném nemluvil. Najednou jsem pochopil všechno od ignorace infolinek, přes ty vymyšlené lhůty až po „neuvěřitelně výhodné balíčky“. K vedlejšímu stolečku si sedla paní, zřejmě ukázkový typ většinového zákazníka, která chtěla domů zřídit připojení na internet pomocí ISDN. Už to mě trochu udivilo, ale přecijen ne každý je odborník přes výpočetní techniku a telekomunikace. Slečna za pultem jí vyhověla a připomněla, že jí bude dána zvýhodněná nabídka, kdy po dobu šesti měsíců může toto připojení vyzkoušet za pouhou korunu. Paní na to po chvilce rozmýšlení reagovala v tu chvilku nejdokonaleší otázkou, kterou mohla mít: „A tu budu platit každý měsíc nebo jen jednou?“

Inu jak řekl pán z cestovní kanceláře: „Chápu, že za ten problém možná nemůžete přímo vy, ale vaše firma v tom má neskutečnej chlív a kašlete na to jak to jde – nemít monopol, jsem už dávno u konkurence!“ Já se k němu připojuji, i když už chápu, že i tady nabídku určuje poptávka.