Kedysi som čítal niečo o tom, že hrdinstvo nespočíva v tom nemať strach, ale nepodľahnúť strachu. Človek, ktorý v istých situáciách nemá strach, je duševne chorý a pravdepodobne nebude mať dlhú životnosť (strach totiž spúšťa pud sebazáchovy).

Neviem, či je možné od strachu umrieť (videl som pár filmov, poväčšine horrorov, ktoré boli postavené na predpoklade, že áno). Ale z vlastnej skúsenosti viem, že strach sa dá ovládnuť a využiť vo vlastný prospech (dokáže totiž v človeku uvoľniť netušené rezervy). A aby bolo jasné, nerobím tu zo seba žiadneho frajera ani hrdinu. Bavím sa o prekonávaní úplne normálnych strachov z úplne normálnych vecí (napríklad o strachu z niektorých „pedagógov“, z istých nepríjemných situácií a pod.).

No myslim že si vystihol presne typ nazoru ktory som chcel aby tu odznel.
S zým odhaľovaním rezérv máš pravdu. Myslím si že rýchlejšie budem bežat keď ma bude naháňať lev ako keď budem bežať na autobus :)

Na tema strachu souhlasim s fczbkk. Strach je regulacni mechanismus stejne jako bolest apod. Da se zvladat, da se na nej zvyknout a asi se se z nej lze zblaznit.

Kdyz jsem o tom zacal premyslet tak jsem si uvedomil zajimavou vec. Totiz nikdy jsem nebal takovym tim hororovym nebo akcne-filmovym zpusobem. Ale spon si to nepamtuji. Mam na mysli strach pred necim konkretnim co akutne hrozi. Strach ktery mi zabranuje nekam vkrocit. Strach ktery mne nuti utikat, branit se. Bal jsem se casto, ale uplne jinak. Vetsinou se to tykalo vysledku nejake me cinnosti – zda zvladnu zkousky, zda se tenhle ci tamten projekt povede, zda uspeju v nejake akci atd. Cato jsem strach pocitil kdyz mi hrozil pad, popaleni nebo kdyz jsem dostal smyk. Ale to zade bylo hrozne rychle a ani jsem si ho nestihl uzit. Muzu tedy dekovat tomu ze ziju v tak bezpecnem a klidnem svete, ze nevim zda se da strachem zemrit :o).

K tve prvni otazce – myslim si ze je nemyslna. Nebo je minimalne spatne formulovane. Mohu (teoreticky) vedet vse o svem okoli – to mi ale nijak neumoznuje ridit co se stane. Veci se mohou dale dit nezavisle na mne. Myslim, ze jsi se chtel zeptat: „Chteli byste znat budoucnost?“ Lhostejno zda diky vedomostem o soucasnem stavu veci nebo diky kristalove kouli. I tak nevim. Tohle tema a dilema bylo vyborne zpracovano v romanu Duna (a pokracovani). Dilema cloveka, ktery znalosti budoucnosti ztraci moznost volby. Lepe na to odpovedet nedokazu.

Mho: tou prvou otazkou som nechcel riešiť či je dobré poznať budúcnosť alebo nie. Mal som na mysli či vedomosťami o okolí sa o niečo neoberám(š). Príklad, síce možno nie úplne vhodný: …„neziem to jedlo, lebo som čítal že to môže byť pokazené, alebo infikované“.

… a protoze jsem tohle cetl, tak predpokladam/vestim ze s urcitou pravdepodobnos­ti zemru.

jsme tedy opet u predikce vysledku urcitych deju na zaklade znalosti vychoziho stavu. Nicmene to nelze do nekonecna. Exituje rada jevu, kde znalost pocatecnich podminek zprasnuje odhad vysledku. Klasickym prikladem je balistika – cim presneji zmerim vitr, silu a uhel strelby, tim presneji zasahnu cil. Existuje ale take velka trida deju, kdy zpresnovani uvodniho mereni nikam nevede – zabyva se tim teorie chaosu. Do teto tridy spada pocasi, vetsina bilogickych a ekologickych deju a lze predpokladat ze i lidske mysleni.

Mho: to že informáciami spresnuješ odhad (teda aspoň vo vačšine prípadov) je mi jasné a v tom s tebou súhlasím.
No ja sa zasa vrátim k Viziho zápisu, kde je kľúč k mojej otázke (kľúčom myslím to na čo som myslel). Vizi povedal že nerád išiel do vlaku o ktorom vedel že ho len nedávno dotestovali. Neviem presne ako to myslel, ale ja som si to pomenoval „strach“ (o jeho intenzitu nejde). Na druhej strane ja som o tom vlaku nič nevedel a preto by som do neho nastúpil v pohode, bez nejakej trémy či strachu.
A o tom je moja otázka. Či zahltenosť (vačšia či menšia) informáciami je vždy alebo vo vačšine prípadov prínos alebo nie.

mho: já jsem se tím „klasickym“, jak říkáš „akčně filmovým“ strachem už bál vícekrát, naštěstí se vždycky ukázalo že neopodstatněně.
Třeba když jsem šel po půlnoci Krčským lesem a z křoví se ozval takový zvuk že bylo jasné že tam někdo je – zastavil jsem se, poslouchal a zvažoval jestli mám riskovat že na mě někdo vyskočí třeba s kudlou nebo jestli to radši neobejít. Nakonec jsem se rozhodnul to projít a nikdo na mě nevyskočil, takže to byl možná jenom muflon.

A jednou jsem šel do podchodu a z něj se ozýval takový rytmický řev a dupání jako kdyby tam šli skinheadi – no pak jsem tam opatrně nakráčel a zjistil že jsou to opilí záklaďáci co si tam nacvičovali pochodový krok a řvali si při tom do kroku :-)

Ja som raz šiel v noci zo Sninského kameňa domov do Sniny (nepýtajte sa ma prečo… proste z trucu) a bolo tam zopár zaujímavých okamihov. K tým silnejším patrilo, keď som takmer presne o pol noci prechádzal okolo hrobu neznámeho vojaka uprostred lesa. Asi najsilnejší nastal, keď som sa zastavil pri studničke že sa napijem. Akonáhle som sa sklonil, niečo na mňa zo zadu skočilo a zvalilo ma na zem. Od strachu som sa skoro posral, ale hneď som si uvedomil, že to bol len môj batoh, ktorý sa mi v predklone zviezol z chrbta rovno na hlavu.

fczbkk: :-) podobná věc se stala mému kamarádovi který dělal taky historický šerm – přišel v noci domů a tam proti oknu uviděl siluetu chlapa – řekl si „mám tě hajzle“ a vrhnul se na něj. V okamžiku kdy do něj praštil si uvědomil že to je jeho brnění na stojanu na které zapoměl :-)

No strach v lese mávam i ja, ale musia byt na to okolnosti.
Minulého roku som bol na nejakom tom výlete v Orlických horách. S kámošmi sme sa vybrali na ľahký pochod, len tak po ceste. neodhadli sme to s časom, a pekne sa zotmelo.Viditeľnosť bola okolo 20 metrov a nič viac(všade inde bola hmla).
A to sú podmienky pre moj strach ako višité. Uši som nastražil a hľadal najbližší konár, ktorý by som použil na obranu pred lesnými krvilačnými tvormi. Samozrejme že tam žiaden nebol ale, priateľkina ruka ktorú som tisol stále viac, by vedela povedať svoje :)

ahoj pánové. asi trochu omylem jsem početla vaši filozofickou diskuzi o vědění a strachu. Potěšila mne, asi vám závidím vašich 20 a něco let. Ale stejně děkuji.

hehe. Priznejte se komu je tady mene nez 25? Mne ne :-)

mho: Přiznejme si, komu je tady 35 a méně? Mně ještě půl roku ;-)

No mě už je taky nechutně hodně (ale ještě pořád 20 a něco :-) ) nicméně ani tak nechápu co se nám janapavla snažila sdělit a proč. Že by chtěla upozornit na to že si to přečetla? Nebo na to že je jí přes 30?

Komentáre môžu pridávať iba prihlásení užívatelia.