Narozdíl od mnoha jiných jazyků čeština obsahuje zvratné přivlastňovací zájmeno. Toto zájmeno má v našem jazyce nezpochybnitelné místo a vesele si plní svoji funkci jako každé jiné slovo. Až donedávna mi vůbec nepřišlo na mysl, že by se bylo nutné nad takovou trivialitou vůbec nutno pozastavovat.
Před nějakým časem jsem si však všiml, že správné používání zájmena svůj činí některým lidem jisté potíže, pročež ho používají nesprávně, tedy nepoužívají ho vůbec. Stále jsem to celé však považoval pouze za něco, čeho jsem si dříve z nějakých důvodů nevšiml, nicméně nic, čím by se člověk měl znepokojovat. Teprve nedávno jsem si uvědomil, že je tomu jinak, že se tento jev šíří a je čím dál častější.
V tom jsem se utvrdil tehdy, když takto chybovat začali novináři, to
vždy znamená, že je již situace vskutku vážná. Korunu tomu dnes nasadila
zpravodajská redakce jedné naší nejmenované celostátní televize, která
v hlavních zprávách divákům v reportáži o zemětřesení
v oblasti Indického oceánu poskytla zhruba následující informaci
(bohužel nejsem schopen přesné citace): mezi Čechy trávícími
v místech katastrofy dovolenou je také Karel Gott s přítelkyní
nebo Karel Svoboda s jeho těhotnou manželkou
. Tím dodali celé
zprávě nečekaný náboj pikantnosti, neboť jinými slovy Karel Svoboda je
tam s těhotnou ženou Karla Gotta, zatímco Mistr sám je tam
s přítelkyní.
Ano, zatímco většinou působí opomenutí zájmena svůj pouze stylisticky neohrabaně, bohužel jsou případy, kdy touto chybou dochází ke značné změně významu, což pochopitelně přináší nemalé komunikační problémy. A proto vyzývám všechny, pro něž je čeština něčím více než nástrojem k naznačení požadovaného množství salámu v obchodě, (a žurnalisty především): používejme zájmeno svůj!

Sleduj všetky zápisy pomocou RSS
Sleduj všetky komentáre pomocou RSS
Začalo to nekvalitnými prekladmi z angličtiny (ktorá takéto slovo samozrejme nepozná) a bohužiaľ sa to rozrástlo aj do bežnej reči. To, že to začína unikať aj redaktorom a korektorom, je fakt smutné. Mám však strach, že v pologramotnej spoločnosti (t.j. ľudia síce vedia čítať a písať, ale v praxi to nepoužívajú) sa proti tomu nedá nič robiť.