V sobotu jsem po delší době zavítal do státní vědecké knihovny
na Kladně. Na první pohled mne překvapilo dosti novinek. Nové
uspořádání, nový nábytek, mnohem více počítačů pro hledání a na
jejich monitorech zbrusu nová webová aplikace pro hledání
v katalogu.
Hned jsem se k jednomu posadil a narazil na požadavek: zadejte
číslo vaší karty a heslo. Kartu mám, heslo nemám. Po chvíli dotazování
zjišťuji, že heslo získám v jakési kanceláři v jiném patře a
za chvíli stojím v řadě lidí. Mírné zpruzení mi vynahrazuje
vědomí, že budu moci do katalogu a ke svému kontu kdykoliv z internetu.
Trošku mne šokuje, že přede mnou se odehrává rozhovor úřednice a mladé
dívky:
„Jaké tam chcete heslo?“
„Já nevím“
„Něco co si zapamatujete“
„Třeba ‚Martin‘?“
„Ano, ‚martin‘ malými písmeny“
Bezpečnost jak noha, ale co bych čekal. No nic. Prostě paní nahlásím
triviální heslo, a hnedka si ho nahoře změním. Z tohoto omylu mne
úřednice vyvede – heslo se měnit nedá a musím kdyžtak přijít za
ní. Bomba. Nakonec narychlo vygenerované heslo napíši na papírek a paní ho
s trochou problémů překlepá. Zdá se jí divné a ujišťuje se, že si
budu tu změť písmenek a čísel pamatovat. Aby se nespletla, několikrát ho
přečte nahlas lidem za mnou. Super.
- Brutální barevná kombinace – bílé písmo na bílém
šrafování
- Místo odkazů použitý radiobutonek a daleko od něj tlačítko
další
- Nezachovává se co jsem zadal vyhledat
- Pomalá odezva
- Zmatená navigace
- …
Prostě jsem šílel. K báječnému zážitku se navíc připojily
další faktory:
- česká klávesnice (jsem zvyklý na QWERTY) a přepnutí na anglickou
schované pod nějakou divnou kombinací. Ani CTRL+SHIFT ani ALT+SHIFT. Šlo to
přepnout jedině myší a nastavení nebylo přístupné.
- klávesnice umístěná v jakémsi vysouvacím košíku pod stolem,
který pružil a nutil tak člověka synchronizovat frekvenci psaní
s kmity klávenice.
- myš s krátkým kabelem mne nutila k předklonu, takže jsem brzy
dostal křeč do zad a pravé ruky
Než jsem našel co jsem chtěl a odeslal žádanku, jsem se prostě dostal
do stavu totální nasranosti. Předchozí aplikace (klasický tlustý klient)
sice měla mouchy, ale šla ovládat klávesnicí a byla rychlá. Tohle je
rozhodně krok zpět.
Během čekání na knihy jsem ještě pomohl staršímu pánovi, který
mne oslovil při práci s katalogem – absolutně nechápal co má
dělat a tak jsem ho postupně zasvětil do základního ovládání a našel mu
co potřeboval. Snad příště narazí na někoho kdo mu zase pomůže. Nebo
knihovna dá k počítačům alespoň stručný manuálek.
Závěr – odcházel jsem s pocitem, že knihovna vyhodila jistě
nemalé peníze za webovou aplikaci, která je – slušně řečeno –
nepovedená. A vadí mi, že se pravděpodobně jedná o centrálně
nasazenou aplikaci, která bude postupně obtěžovat čtenáře
v dalších a dalších knihovnách. Grrrrr.
Tú aplikáciu som si skúsil a je to fakt kríza. A je hrozne smutné, keď takúto aplikáciu nezvládajú používať ani ľudia, ktorí podobné veci sami tvoria a tým pádom by čisto teoreticky mali byť schopní odhadnúť, čo tým vlastne autor chcel povedať.