„Pořád slintám. To je vám legrace, jak se mi u pusinky dělají bublinky :). Hodně taky cvičím nožičkama a ručičkama. Musím, protože chci být silná.
Čirou náhodou jsem onehdá narazil na tohle. Usmál jsem se, pomyslel si, chudák dítě a okno jsem opět zavřel.
Zjišťuji však, že tento "trend“ je poměrně rozšířený. Stránek, na nichž se na vás zubí bezzubé dítě a následně skrzevá rodiče sděluje, že ho kousl mravenec, je o poznání víc. Je jich dokonce tolik, že se u nich objevuje trend „blogerů“ dávat si k sobě odkazy na blogery jiné – a tak nás kupříkladu Adélka odkazuje na svojí kamarádku Marušku. Ooo, jak dojemné. Vážné mi však uchází – co vede rodiče k tomu, založit svému dítěti takovéto stránky? Co je vede k tomu psát úchylným žvatlojazykem (který dle mého lingvistického citu částečně vychází z dnes již kultovního Peťulčina bložínku) o tom, kolik jejich (nebo vlastně JÁ) dítě váží? Chápu, že seznam nic neříkajících pár jednotkami lišících se čísel nadchne matematika, ale…
Ad absurdum jsou stránky miminka, které se ještě nenarodilo…
Nechápu též fotky – všechna miminka vypadají po narození takřka totožně a nevidím krásu v padesáti identických fotografiích, které mají ilustrovat závratnou rychlost růstu dítěte (hádám, že se liší v počtu vlasů) a které nezřídkakdy spíše než dítě připomínají feťáka, co bezmocný pohybu sleduje jak na něj ňákej trouba míří objektivem (to však nebrání autorovi, aby to komentoval:„Koukej, jak jsem rozkošný“)
Objevná zjištění rodičů mi přijdou jak z jiné planety. Mrnousek: „Také stojí za povšimnutí, že si absolutně nedělá hlavu s tím, jestli se chová společensky a jestli je zrovna učesaný.“ No áno, všichni jsme zajisté měli týden po porodu obavy, kde sehnat smoking…
nechápu. Mají ti lidé nějaké komplexy z mládí (třeba že neměli své stránky hned co jim byla přestřihnuta pupeční šňůra?)? Pochopím když si někdo fotí své děti… ale proč to házet na web?
Aby to jednou nedopadlo tak, že lidé budou zvyšovat procenta porodnosti jen proto, aby mohli mít stránky.
Studijní materiál: Eliska, Nikolka, Adamek, Olinek… uuf… je toho moc… emimino.cz

Sleduj všetky zápisy pomocou RSS
Sleduj všetky komentáre pomocou RSS
Mě svým na tohle téma nejvíc dostal Petr Staníček aka Pixy. Považoval jsem ho za rozumného, pohodového člověka s velmi inteligentními názory, s kterými jsem se velice často ztotožňoval. Nicméně to co předvádí ve svém Zuzafónu neboli deníčku svého narozeného miminka mi přijde neskutečně absurdní. Beru to, že prostřednictvím netu sděluje, jak píše mým nejbližším, rodině a kamarádům, novinky ze života svého dítěte. Proti tomu vůbec nic nemám, naopak považuji to za schopnou formu informování. Nicméně to, že i on se uchýlil k infantilnímu způsobu komunikace popsaného v příspěvku mě v jeho případě docela překvapilo. A i já se ptám: Proč?