Včera jsem měl lítání po městě. Šel jsem s tátou kupovat boty. Pak s Verčou věci pro mě. Boty. K tomu ještě košili. Jednu jsem si vybral, moc pěkná. Když ji pani začala rozbalovat, měla krátké rukávy. Dostal jsem vyhubováno. Samozřejmě s dlouhejma rukávama ji neměli, tak jsem si vybral jinou. Když košili, tak i trencle. Nemaj moje, svině, vždycky je měli… No nic, tak ještě ponožky, ať si udělám radost.

Celej den běhám po městě, hladovej, vysílenej, vystresovanej. Když už něco snim, tak je to junkFood, kterej jsem se zařekl že jíst nebudu. Po prolítanym dni jsme si sedli do Kmotry a dali napůl pizzu. Verča sejrovou, já klasika – šunka, žampióny.

Přijdu domů, něco pozevluju, vlezu si do vany, vylezu ven a málem házim koma. Sedám si na židli a jdu si lehnout. Tak dvě hodinky šlofíček, abych se dospal.

Probouzim se tak po třech hodinách a klepu se zimou a horkem, jdu do kuchyně, vysvětluju Matesovi stav, načež bez varování házim šavli. S jistotou, že to půjde i spodem uklízim poblitou podlahu. Jeden zásah chytily i nový boty. Super.

Na záchodě jsem si to všechno srovnal v hlavě a spláchnul. Vlezl jsem si do vany, naložil tričko Ostrovy hudby z Karviné a nové trencle do lavóru s práškem, vzal si kýbl a pití a vyšel vstříc dalším příhodám do postele.

Konzultoval jsem svůj zdravotní stav se sestrou a s Alešem, teplota 38.4 nepotěšila, ale do rána klesla na 37.2. To jsem ale musel vypotit i oči z ďůlků. Dneska jsem měl tvrdou dietu – pečivo, rýže, suchary. A hořkej čaj. Ale zítra si už dám houstičku s máslíčkem :-)

Ráno vyrážíme. Držte nám palce.