Již asi rok a půl máme doma chameleona. Stal se naším domácím mazlíčkem a je s ním spousta legrace. Tedy v mezích toho kolik legrace se dá užít s celkem hloupou ještěrkou :-).
Aby toho nebylo mámo, pořídil jsem si nový foťák. Po dlouhých duševních mukách jsem opustil svůj zarytý postoj zastánce kinofilmových zrcadlovek a investoval jsem do zrcadlovky digitální. Konkrétně Nikon D70. Nebudu se rozepisovat o nadšení z tohoto přístroje. Jednoznačně předčil má očekávání. Ale vrátím se zpět k chameleónovi – pochopitelně jsem nafotil řadu fotek, ale přes veškerou snahu se mi nezadařilo zachytit nejzajímavější moment vůbec. Mám na mysli vystřelení jazyku při lovu. Je to sice dost rychlé, ale za ty měsíce pozorování vím docela přesně, kdy zaměřuje a kdy vystřelí. Takže věřím, že s pomocí focení sekvence snímků se mi podaří tento okamžik zvěčnit.
Ale ouha! Ten ještírek projevuje mnohem více inteligence než jsem si myslel. Bezpečně pozná, kdy ho chci fotit a ihned začne stávkovat. Pokud není v dosahu foťák tak loví jak ďábel. Jakmile ale k mojí osobě přidružím namířený objektiv, tak ten jayk prostě nevystřelí. Rozezná dokonce, kdy je objektiv s krytkou a kdy nikoliv.
Stala se z toho taková moje posedlost. Přijdu z práce, dám na stativ foťák, zaostřím atd. a nasypu do misky krmení – cvrčky. Pak jen tiše sedím, prst nenápadně na spoušti a číhám. A chamík? Ten se mi drze vysmívá. Buďto se vůbec nehýbe a dělá, že tučné cvrčky nevidí, případně doleze nad misku, zaměří si vzdálenost a pak se podívá na mne a strne. Prostě se mi škodolibě vysmívá. Pak mne někco donutí se zvednout. Třeba po půl hodině. Telefon nebo tak. Jakmile se vrátím, tak je miska vyluxovaná a z tlamy mu čouhá tykadlo. A opět se mi směje. A takhle zhruba měsíc.
Snažím se vymýšlet různé finty. Například předevčírem jsem strávil hodinu zabalený do deky a spacáku, ze kterého čouhal jenom objektiv. Doufal, jsem že po čase přestane tu neforemnou hromady vnímat. Nepřestal. Teď se snažím vymyslet soustavu zrcátek ro pozorování z druhé místnosti a dálkovou spoušť. Snad se mi to podaří.
Rozhodně to nehodlám vzdát :-).

Sleduj všetky zápisy pomocou RSS
Sleduj všetky komentáre pomocou RSS
Ja by som sa vykašlal na autenticitu, vytiahol by som mu ten jazyčisko pinzetou a potom by som ju v počítači vyretušoval.