Dneska mi to nejak nepise, tenhle denik zacinm uz asi po pate. Nevadi, nejspise je to zpusobene roztekanosti ducha v patnacti tabech firefox.
Kaydopadne se zda, ze jsem zase jednou spadnul do hyper-pracovni nalady.
Mam k temhle stavum ambyvalentni vztah, sice je jiste, ze udelam strasne moc veci, ktere jsem odkladal jiz strasne dlouho, ale na druhou stranu vim, ze si me ma zena moc neuzije a az to cele zkonci, odpadnu, jako po poziti nejake drogy. Proste overdrive.

No a co jsem tedy chtel napsat?
Puvodne jsem chtel komentovat to, ze jsem se konecne zbavil deprese, znudenosti a chuti mlatit dvermi, o ktere za poslednich 14 dni snad psal temer kazdy blog.
No, dnes to zas neni tak aktualni, protoze po „letnich“ dnech, zacalo prset a ja mam zas naladu pod psa.

Tak alespon budu vzpominat na minule dny, treba me to potesi a pobavi.

Takze, v patek dvanacteho jsem dojel do Prahy na koncert Einsturzende Neubauten, o kterem jsem si az do ctvrtka do vecera myslel, ze bude az v sobotu trinacteho.
Sqvela muzika, bohuzel jsem jeste nezanal jejich posledni album Perpetuum Mobile, ze ktereho hrali vetsinu, takze jsem obcas nemohl posoudit co a jak, ale bavil jsem se proste kralovsky.

Po koncerte parba s absinthem na Strahove (dvanactka)

Prespani na Strahove, ranni demence, celodenni zevlovani… Dost mi pokazilo naladu, ze jsem se neshodl s jednim dobrym inetovym kamaradem (Hromim). Myslim, ze jsem zbytecne brblal, nekdy je lepsi odejit po anglicku.
Njn, k overdive obcas patri i to, ze nevi kdy ma drzet hubu.

Sobota vecer: kamaradi me pozvali na koncert dijeridoo a bubnu (Mugee + host Janos Crecelius z Berlina) do hospody co se jmenuje Baracnicka Rychta (kousek od malostranskeho namesti). Sice dotedka nevim co jsou to ti baracnici, ale koncert to byl sqvely.
Dijeridoo sice nikde, ale sest dokonale sehranejch bubnu, hromada dredatejch panenek, pozdeji bubnovacka na zidle, sklenice a stoly. No proste jsem se zase bavil. V jeden moment se proste spatna nalada vyparila a zbyl jen rytmus.
Obecne jsem spise studenokrevny, takze jsem se sam nestacil divit.

Jinak vzkaz pro Jiriho ze strahova: mas sqvelou slecnu, ale to ty urcite vis (: .

Nedele: Balu me pozval na obed do Strahovske menzy. Zevlovani s Baluem, Jirim, Lenkou. Prochazka s Baluem po Prase snad poprve plne jarniho slunicka (vzdy jsem myslel, ze ty bubny maj privolat dest). Odjezd do Opavy.

Vubec jsem nevedel, ze existuje weakendovej listek na vlak, za 360,–, kterej opravnuje dve osoby jezdit vlakem odkud chce, kam chce. Ceske Drahy maj bod.

Opomel jsem napsat, ze uz v patek vecer se mi ozvala kamaradka Terezka , se kterou jsem si cely weakend dopisoval pomoci SMS (asi nejvic SMS, co jsem za zivot napsal (: ).
Prave tehle Terce se podarilo mi ukratit cestu z Prahy az do Opavy, ktera trvala cca 8h. Sqvele.

Zena uz doma spala.
Nejak me prepadl pocit, ze jsem desne sam, ktery me drzel i v pondeli a uteri.
V uteri se pridal pocit nudy a naproste otravenosti. Nejak mi chybel nekdo jako pritel. Se zenou to proste nebylo ono.

Streda znamenala konecne vyjasneni v mem mozku, rano jsem si pustil Emira Kusturicu and No Smoking Band – Unza Unza Time, pomiloval jsem se s Hienou a jeli jsme do Olomoucke Zoo.
Sqvely napad (jeji) to byl. Sice jeste stale nebyla venku vsechna zviratka, ale kazdopadne jsem jeste vecer v posteli nemyslel na nic jineho nez na krasnou lamu, kterou jsme hladili a ktera mela nadherne mekounky cumacek.
Krasna byla take lvice, ktera chetla odpocivat a kdyby mohla, tak zakousne male dite, ktere ji v tom poskakovanim a prudkymi pohyby branilo.
Zoo byla proste supec, vetsina zvirat zdala se byt docela dost spokojenych.
Pripspeli jsme jim tedy jeste stovku navic, vymenou za nalepku a jeli jsme unaveni zpet do Opavy. (V Olomouci jsem jeste musel vyridit spoustu doporucene posty, ktera mi proste do Opavy odmita chodit).

Ve ctvrtek jsem odcestovali na Slovensko, pre Makov. Snih uz je docela definitivne pryc i kdyz v Tatrach pry jeste nejaky je.

V patek rano jsem zase jednou byl zodpovedny a poslal jsem Marijanovi balik s knihama, kterej jsem mel poslat uz asi pred mesicem, vymenou za nekolik alb znamek (kdyby mi nekdo chtel napsat, tak Tomáš Petrů, Pavelkova 12, 772 00, Olomouc).
Pak jsem se chteli jet podivat na male beranky, ktere maji v Ziline Hienini rodice.

Nevidel jsem je, protoze prave v Ziline na krizovatce u Tesca nam na zadecku nasi Bubliny (nissan micra) zaparkoval kamion, takze jsme museli do pojistovny a do servisu.
Nastesti jsme vsichni krom Bubliny v poradku (vcetne boxera Sigura, ktery se jen desne vylekal).

No a tak dneska zase sedim u netu a odpocivam, coz se v zachvatu hyperaktivity dela tezko (:

Par doporuceni pro ty, co docetli muj zivotni pribeh az sem:

Knihy: Terry Pratchtett: Polsedni Hrdina, rozhodne braaat. Sqvela a velmi ciste napsana Pratchettovka (posledni? snad ne)

Nick Cave: A uzrela oslice andela. Kouzelna, temna, dekadentni, biblicka pohadka.

Muzika: Emir Kustorica and No Smoking Band (snad ted uz Wedding and Funeral Band)

Einsturzende Neubauten

Hra: ADOM – genialni ASCII RPG, zabavne a rozsahle si jako Fallout 2. Beha temer na cemkoli.

Jak se zda tak jsem se nejen rozepsal, ale rekapitulace mi opravdu zpravila naladu. Pohoda.

P.S. Opomenul jsem napsat, ze v tydnu pred koncertem nojbautnu jsem stihnul spoldit celou 55 stranek dlouhou diplomku na tema Univerzitni Informacni System. Az bude uplne opravena, hodim ji na web.

No a jeste jsem zapomel napsat, ze jsem si koncecne zalozil svou webovou galerii obrazku, pomoci kterych jsem se rozhodl vnimat set, takze http://overdri­ve.deviantart­.com/