Toto už je více než týden stará záležitost, ale vzpomněl jsem si na ní až teďka. Tedy:

Dopusud nikdy jsem neměl potřebu navštívit místnost s internetem v pražské ústřední knihovně. Měl jsem však za to, že se za dveřmi, celkem pochopitelně, skrývá internet volně přístupný všem v knihovně zaregistrovaným. Internet, který Vám umožní dohledat si knížku kterou jste si chtěli půjčit. Internet,který Vám pomůže s rozpracovanou školní prací na kterou už dostupné knihy nestačí. Zkrátka inernet, který je užitečný všem kdož přišli do knihovny za účelem studijním, nebo alespoň za účelem týkajícím se knih. Tuto představu nutně vzbuzuje fakt, že jste na půdě největší knihovny v Praze…

Byl jsem tedy trošku vyveden z míry, když jsem vešel do místnosti a naskytl se mi pohled na řadu uhrovatých pubescentů, kteří vesele hráli (!!!) hry právě ztažené. Pokud nehráli tak si alespoň krátili čas na chatech, popřípadě, jak jsem trošku neeticky zjistil, na gay-chatech. Brýlatého intelektuála s tužkou za uchem, který si pilně zapisuje na papír zjištěné informace aby pohledal.

Přibližně čtyřicátník seděl za stolečkem a něco si psal do (!!!) rozvrhu.

„Co chcete?“

„Já? Ehm, já bych šel na internet pokud je to možné.“

„Máte tady rezervaci?“

„Co prosim?“

„Rezervaci.“

„Ehm, to nemám.“

„Tak to je mi líto. Ale počkejte, od 16:30 je tady jeden počítač volný, doposud nezadaný.“

Bylo 14:00.

„Ehmmm… takže asi tak za dvě a půl hodinky?“

„Mno, nějak tak.“

„Jo. Hm… Jo. Tak na shledanou.“

„Na shledanou.“

Takže asi takhle. Jdu se objednat tak na 14. února. Od 14:00? Nebo radší později?