Tak už se to stalo, už je to tady. Od 1.9., ve skutečnosti až od včerejška, jsem pravý a nefalšovaný berouňák čili obyvatel středočeského města Berouna. Sice mě ještě čeká oficiální vyřizování všech možných i nemožných formalit, které tento můj stav stvrdí, ale již nyní i bez oficialit je to pravdivé. Prostě jsem včera konečně po deseti letech opustil svůj pronájem v Praze-Letňanech a nastěhoval se do svého zánovního berounského bytu.

Bylo to občas i dlouhé půlroční čekání. Byt jsem totiž zakoupil již začátkem letošního roku, ale dle dohody s jeho dosavadním majitelem byl volný až právě k 1. září. A tak nastalo období čekání. Období, kdy jsem sice formálně majitelem bytu byl (dle katastru nemovitostí), ale fyzicky mi jaksi stále pane neříkal. No a aby toho všeho nebylo málo, tak v téhle době se stěhoval do nového bytu a zařizoval si ho Riki, čímž mě neskutečně dráždil, protože já pořád musel čekat.

Konečně jsem se dočkal a včera to vypuklo. Teda ono to vypuklo už před pár dněma, už minulý týden jsem balil věci do krabic a připravoval na stěhování, ale včera akce škatulata batulata hejbejte se vypukla naplno. Vystěhovat mé letňanské 2+kk nebyl problém, třetí patro bez výtahu v Berouně už poněkud zabrat dalo. Na druhou stranu alespoň jsem si vylepšil chatrnou fyzickou kondici ;-) Faktem je, že množství nábytku co zatím mám se v novém bytě poněkud ztrácí, v pohodě obsadím z celého 3+1 jeden pokoj a kuchyň, ale to se časem dorovná, neboť u rodičů mám nábytku habaděj, je to tedy pouze otázka vymalování bytu a můžeme stěhovat vesele dál. Leč prozatím mi to co mám stačí.

Protože to hlavní co mám, je můj VLASTNÍ byt. Takový, který mi říká pane, ze kterého mě (doufám) nikdo nevystěhuje pokavaď nebudu chtít. Mohu si konečně dát štítek na schránku, na zvonek i na dveře a nemusím se obávat, že by to někomu mohlo dělat problémy, jako kdysi v Letňanech. Zkrátka a dobře, konečně BYDLÍM VE SVÉM :-)