O víkendu jsme byli s Verčou nakoupit. Udělali jsme tak velký nákup, až jsme měli plnej vozejček. Kromě jinýho jsme si koupili (do košíku jsem to vhodil já) listové těsto. Máma totiž dělávala šátečky a tak jsem se rozhod, že je taky uděláme.

Dneska kolem jedenáctý přijela babička, šla k doktorce a přijela radši dřív, aby nemusela cestovat v tomdle horku a tak jsme poseděli a popovídali. A protože má Verča večer práci, museli jsme udělat šátečky přes den.

Vzal jsem vál, nožem smetl starou mouku a kousky těsta, posypal čistou moukou, rozkrojil těsto napůl a vyválel ho. Verča si mezitim vzala na starost náplň – tvaroh se skořicí, rozinkama, pomerančovou kůrou a tak.

Máma dělávala šátečky menší, já jsem je udělal docela velký, že z některejch čtverečků jsme nepřekládali trojúhelníčky (roh na roh), ale obdélníčky (strana na stranu) :-) Když jsem vyválel druhou půlku těsta, nebylo moc symetrický, aby se dalo rozkrájet na pravidelný čtverečky. Tak jsem to vzal shora a moc jsem se musel pochválit, jak jsem onu nesymetrickou část rozkrájel. Zbytek jsem už normálně pravidelně naradýlkoval.

Pak jsem opět začal na těsto dávat malý bobečky tvarohu a zalepovat. Jenže.. já trouba jsem onu nesymetrickou část rozkrájel nevim proč na trojúhelníky a ještě jsem se za to tak pochválil. Co teď s tim? Přehnout a zalepit se to nijak nedá. Vždycky když vezmete jeden růžek a přehnete ho, přehnete ho na protilehlou stranu. Na nic. Verča si všimla, že se mi do toho nechce a myslela že to je tim, že tam dává moc toho tvarůžku. Tak že to udělá sama. Vyzkoušela to ze všech tří stran a taky nic :-)

Tak jsem zapojil něco ze svých kreací a vzal všechny tři rohy najednou a spojil je nahoře do jehlánku. Když už máme ty obdélníčky, proč ne jehlánky, že jo? Pak už stačilo nasázet to včechno na plech, potřít vajíčkem a udělat šátečky ještě z jednoho odrkojku..

Vzal jsem odkrojek a udělal s malym zbytkem další dva šátečky. Koukám na ten poslední zbyteček a dumám co s nim. Potřel jsem ho vajíčkem, nasypal trochu kmína a posolil, protože mi došlo, že máma dělávala ještě slaný tyčinky a ty mi chutnaly daleko víc, než šátečky. Mohl jsem je jíst pořád, dokud byly. Trochu jsem si za to vynadal, že šátečky jsou spíš pro Verču, která je na sladký a já si párkrát zobnu. Ale co.

Musel jsem se pochlubit babičče, pochválila nám to a s „pomocí Bóží“ jsme to dali péct do trouby. Teď už jsou šátečky, obdélníčky a jehlánky hotový, leží za mnou na plechu a já je musim hnedka ochutnat. Škoda, že u takdle významný události nemám foťák. Musim si ho kua už ale koupit..