Poněkud se zpožděním, ale přece jsem se dostal ke slíbenému líčení zážitků z letošních Slavností v Českém Krumlově.
Přijeli jsme v pátek natřískaným autobusem z Budějovic. Dorazili jsme do tělocvičny kde jsme měli zajištěno ubytování a převlékli se do kostýmů (pro můj barokní kostým to byla premiéra). Pak jsme vyrazili do večerního průvodu – a ouha – zamkli nás v tělocvičně. Vyrazili jsme tedy stylově – oknem.

Během večera se sešla téměř kompletní sestava – já s mojí přítelkyní Katkou (SHŠ Sedm Havranů), Andulka (SHŠ Kašpaři), Ivan a jeho banda (celkem 5 lidí ze SHŠ Maledictus) jakož i náš hostitel Jakub se svou ženou Míšou, kteří v „historicky“ načančaném kočárku vezli svého tříměsíčního syna a budili tak značnou pozornost.
Kromě toho že přitahoval kolemjdoucí dámy, měl kočárek ještě jednu zajímavou schopnost – v koši mezi koly se dala dobře uschovat láhev medoviny, a ne jedna. Příjemně naladěni pitím medoviny a pokuřováním dýmky s exotickými bylinami oslavili jsme bujaře první den krumlovských Slavností. Zábava končila až v časných ranních hodinách před tělocvičnou, kde jsme hráli, zpívali a tancovali.

S krumlovskými Slavnostmi Růže je jedna potíž – skýtají tolik zábavy a povyražení, že málokdy stihneme více než jedno či dvě vystoupení zde pořádané. To jsme se rozhodli letos napravit a skutečně se nám to do jisté míry podařilo.
V sobotu ráno jsme vyrazili do města časně. V hradební ulici jsme shlédli pěkné vystupení hudebníků, hrajících historickou hudbu na historické nástroje. Prošli jsme tržiště a zakoupili překvapivě levnou medovinu (no, nebyl levná, ale nebyl předražená jak je na těchto akcích zvykem).
Sobotní program byl nabitý a bylo na co se dívat. Průvody byly nádherné – šlechtici na koních, vyšívané praporce, dámy v nádherných rudolfinských šatech, heroldi a pážata, italští trubači a praporečníci, spousta bubeníků, mušketýři Zeleného regimentu v jejich nádherných bezchybných kostýmech…
Tradičně se vyskytly i odstrašující případy – různí keltové, barbaři a druidi (že je tam vůbec pouští). Asi nejhorší byl jakýsi mladík v rádoby gotické zbroji, s rohatou přilbou, který manipuloval svým mečem tak nešikovně že hrozilo probodnutí jak jemu tak i náhodným kolemjdoucím.
Shlédli jsme velice zdařilé představení rokokového šermu (SHŠ Gladius), tradičně dokonalé duo In Flamenus (fakír a tanečnice s hadem, doporučuji jejich noční vystoupení), překvapili nás italští praporečníci svým úžasným vystoupením s prapory. Bohužel jsme nestihli turnaj v zámecké zahradě, který prý byl vynikající – snad příští rok.
O půlnoci slavnost završil úchvatný ohňostroj, jeden z nejlepších jaké jsem kdy viděl. Krumlovské ohňostroje jsou mnohem lepší než například pražské novoroční ohňostroje, a to z jediného důvodu – mají hudební doprovod, nebo spíše jsou sestavené jako doprovod hudby. Výsledný zážitek je pak vskutku multimediální. Podařilo se nám prodrat zástupem lidí až na břeh řeky, kde bylo kupodivu poměrně dost místa, takže jsme měli dokonalé pozorovací stanoviště.

V neděli jsme vyrazili, již bez kostýmů, za kulturou. Ondřej si na výstavě Salvátora Dalího zakoupil reprodukci Poslední večeře, čímž si vysloužil přezdívku Whistlerova matka. Uchvátila nás výstava fotografií z Tibetu, doprovázená zajímavým dokumentárním filmem.
Protože povodeň odplavila naši oblíbenou krčmu U Krumloše, zašli jsme na oběd do jedné hospody v Široké ulici a byli jsme velmi příjemně překvapeni – zdejší kuchař je pravý mistr svého řemesla.
Po obědě jsme všichni společně zamířili na zámek na výstavu National Geographic Society, která byla také vynikající (a místy i velmi nápaditá).

Tím pro nás letošní Slavnosti skončily a my jsme zamířili zpět, směr Budějovice. Kéž i další ročníky jsou tak dobré jako ten letošní.