Zdá se, že se u mě něco přeci jen děje. Minimálně je to vidět na tom, že jsem za poslední rok velmi zintenzivnil návštěvy kina. Chápu, že to u leckoho vyvolá úsměv, ale relativní čísla nárůstu počtu shlédnutých filmů jsou fantastická a pohybují se v řádech stovek procent. O tom jak se to má s čísly absolutními, tedy kolik filmů jsem za poslední rok doopravdy viděl, raději pomlčím :-(

Včera jsem tedy opět vyrazil do kina. Již nějaký čas jsem měl v úmyslu shlédnout nový český film Děvčátko, ale nějak se nedařilo. Poprvé jsme na něj s kamarádkou zkusili vyrazit cca před měsícem, ale kamarádka se mi někde nějak zasekla a dorazila poněkud později a tudíž jsme film prošvihli. Neplánovaně jsme tedy jako náhradní program skoukli Vorlův film-dokument Z města cesta, což sice bylo o dost někde jinde než plánované Děvčátko, ale zas tak marný to taky nebylo :-) Podruhý jsme zkusili vyrazit minulý pondělí, ale to zas pro změnu mě sklátila zákeřná choroba, no a tak jsme vyrazili včera napotřetí.

Film dávali v kině Praha, které je mimo jiné zajímavé tím, že na pasáži kde se nachází je napsáno kino Brodway, člověk se ale nesmí nechat zmást, protože vevnitř je kino Praha. Možná je Brodway někde dál, možná se tak jmenovalo dřív, možná se tak bude jmenovat za nějaký čas, zkrátka nevím, ale jako matení nepřítele je to dobrý. Kino samo o sobě nestojí celkem za nic, sedačky jsou značně nepohodlný, kvalita projekce nic moc – Vorlův film jsme shodou okolností shlédli taky v tomhle stánku v tzv. DVD sále, kde ovšem projekce z DVD na plátno byla zrnitá a nepříliš doostřená. Problémy s ostřením ostatně byly i včera, druhá část filmu (po neočekávané pauze kdy nějak nebyly synchronizované promítačky, takže uprostřed filmu najednou tma a kus ho i vypadl, asi nepříliš dlouhý, ale nebyl tam) z druhé promítačky byla viditelně nedoostřená a promítačka navíc dost hlasitě vrčela. No a když k tomu přidám ty tvrdý sedačky, tak nic moc.

Na druhou stranu má tohle kino i jeden svůj klad a tím je jeho bar a hlavně možnost vzít si cokoliv z něj dovnitř do sálu. Tudíž jsem svůj filmový zážitek obohatil svým oblíbeným drinkem, který Katka nazvala zelenou příšerností, totiž Absinthem. Musím říct, že tamní obsluha baru se vyzná, neboť mi Absinth zcela bez ptaní servírovala s cukrem a zápalkami, to první jsem využil, to druhé ne, na hořící drinky si netroufám, nerad bych si sežehl svůj plnovous.

A co vlastní film ? Jedním slovem nezklamal mě. Nejsem fundovaný kritik jako Riki, takže ode mě neočekávejte recenzi. Prostě to byl z mojeho pohledu dobrý film, takový smutně komický a to je přesně žánr, který já mám hrozně rád, ve kterém se doslova vyžívám. Zkrátka i když mě včera boleli oči (z marné snahy doostřit) a zadek (z tvrdých nepohodlných sedaček), nelituji. Měl jsem totiž zajímavý zážitek (ten film), dopřával jsem potěchu i svému tělu (Absinth). A k tomu všemu jsem navíc strávil večer s milou osůbkou ;-)