Stejně jako Riki i já jsem poslední dobou zcela pohlcen stavbou, přesněji řečeno rekonstrukcí domu, který jsem získal od rodičů.

Asi před dvěma lety jsme si s partnerkou nechali vytvořit projekt, který nás nadchnul a začali jsme schánět peníze a energii na jeho realizaci. Nedokážete si představit jak to bylo náročné, nakonec trvalo skoro dva roky, než jsme se odhodlali a vrhli se do stavění.

Vyklízení bytu, kde jsme ty dva roky žili. A pohled na jeho postupnou demolici byl pro mne velmi depresivnim zazitkem. Pocity ztraty a nostalgie byly velmi silné, takže jsem se až začal bát budoucích ztrát věcí mnohem důležitějších.

Po několika týdnech nebylo z našeho bytu téměř nic, vyjma obvodových zdí a v tu chvíli se vše začalo obracet. Místo destrukce začali po rukama stavitelů věci vznikat ! Zachvátilo mne nadšení, které způsobilo, že jsem každý večer nedočkavě vbíhal na stavbu a nadšeně jsem hledal kde přibyla zeď apod.

Samozdřejmně stavba není úplně jednoduchá záležitost a tak nastaly i problémy. Špatná dohoda s firmou doávající plastová okna, vyplavení babičky bydlící v přízemí, zkratování původního prehistorického systému rozvodu elektřiny atd. Ale v celku jsem měl asi velké štěstí, neboť všichni řemeslnící se kterými jsem se setkal byli profíci, kteří svou práci uměli a celkem dost u ní přemýšleli. Díky tomu považuji stavbu za víceméně bezproblémovou :-)

Tento víkend jsme poprvé uklízeli před finalizací bytu. Tedy malováním, montáží kuchyně apod. Prostě pracemi, které již jsou „relativně čisté“. Přestože mám celou stavbu zachycenou foťákem, teprve nyní vznikly fotky, ze kterých mám velkou radost. Ukazují totiž něco co je velmi, velmi blízko konečnému stavu, který jsme ty dva roky před sebou viděli. Takže se s vámi chci podělit o

• to jak bude vypadat prostor kuchyně s dominantni digestoří
• pohled z kuchyne do obýváku
• náhled dlažby v koupelně
• pohled na rozdělanou dlažbu na chodbě
• a konečně pohled na půdu připravenou k dalšímu stavění (bohužel až v další fázi :-()
• jako malou perličku pohled na zahradu domu po demontáži zbytečných stavení na dvorku

Stavění, ač to tak nevypadá je věc, kerou si člověk hrozně užije. Je to strašně silný pocit tvořit si domov. Silnější než bych si kdy myslel. Když vidím jak je dům živoucím a tvárným materiálem, kolik skýtá možností k dalšímu rozvoji, tak jsem přesvědčen o správnosti původního rozhodnutí: pustit se to toho :-)