Tak je to tady – po cca. 6 letech společného života s mojí přítelkyní jsem podlehl soutředěnému nátlaku a příští měsíc se vezmene. Nevim kolik z Vás již tohle prožilo, nicmnéně si neodpustím několik postřehů, které sna dpobaví, snad pomohou:

• Svatbu nelze brát s humorem – jsem celkem veselý člověk s velmi cynickým pohledem na společnost. Nicmenéně po oznámení svatby jsem se dostal do takového kolotoče, že jsem chtě nechtě musel svatbu přijmout jako významný bod na obzoru svého žitova a soustředit se na ni celou svou myslí. Příšerné. Možná kdybych žil 1000km od rodičů. Ale pokud jsou ve stejném městě jako vy, tak zapomeňte na představu: „budem to brát vlažně ;-)“
• Nelze pozvat jen pár přátel - informace se šíří a počet lidí, kteří se chystají přijít se nanás podívat a vyžrat něco málo z objednaných jídel roste skoro geometrickou řadou. Sakra.
• Nelze se zbavit projevů – na radnici jsem projevil skromné přání, zda by to nešlo bez těch keců kolem. prost ějen zákonem dané minimum a hurá do víru zábavy a veselí. Houby – po volbách je nový oddávající a ten si to chce užít. Proslov ale prý bude inteligentní – no uvidíme.
• Svatbu lze zorganizovat rychle - http://www.ve­selky.cz/vesel­ky.asp?id=t3 mlu­ví samo za sebe. Naštěstí nejednáme s farářem :-)

Mohl bych poktračovat dál. Prostě se mi bortí jedna iluze za druhou. Nicmenéně to stále vypadá ca celkem zábavnou akci ;-) Takže se rozhodněte sami. Je to opruz zařizovat, ale stejně tak je to celkem slušná zábava. Uvidíme co převáží :-)