Pilso, tedy to je panecku tema – priznam se, ze v sobotu, za vecera pozdniho jsem tuhle parketku rozhodne necekala. Ale pokud se diskuse rozvine, urcite se jeste pridam.

  Ted dokazu rict jedine – pravda o dekretech je nejspis nekde uprostred (to jsem Ti pomohla, co?). Co se tyce jejich zruseni – prestoze povazuji odsun Nemcu za historickou ostudu ceskeho naroda (oko za oko v ramci dvou narodnosti je barbarske, krvelacne a absolutne nelogicke reseni konce II. svetove valky – slo o obycejnou zbabelou pomstu), dekrety samotne citim jako soucast nasi minulosti, ktera je v nenavratnu.

  Nesouhlasim vsak se striktnim postojem nekterych nasich politiku – „jo, to uz je davno, co se s tim ted otravovat?“ a „nam na nase prava zadny cizak sahat nebude!“ Otazka odsunu by se urcite resit mela, ne vsak zrusenim dekretu. Naopak, chceme-li zlo spachane tehdejsimi Cechy na nevinnych nejak odcinit, existuji ucinnejsi moznosti – od citliveho pristupu nas vsech vcetne nasich politiku, pres verejnou omluvu, az po odskodneni a urcite narodni verejne sebeuvedomeni, ze si totiz nikdo z nas nepreje, aby k necemu podobnemu v nasi zemi jeste kdy doslo.

  Hysterie kolem dekretu pomohla leckterym politikum prihrat si svou popularne nacionalistickou polivecku, i kdyz si mnozi popalili pusu. Skoda, ze se neresi podobne naruzive i jine ceske ci evropske problemy…

  Pilso, on se urcite nekdo dalsi vyjadri, neboj :) Osobne se tesim na nazor Viziho – myslim, ze ma celkem prehled a, az na nektera zbrkla hodnoceni v ramci acidlogu ;), i docela dobry usudek.

„ti slovaci alebo cesi ktorym sa to zdalo ako kompenzacia za bolesti vojny " – skutocne sa musim zasmiat !
aku kompenzaciu myslis ? za co ? za posrate SNP ? pretoze tato jedina vec, ktora mimochodom predlzila ukoncenie vojny, nas prehodila na stranu vitazov. a vsetci sa tvarili ako svati !
je treba sa opytat takych ludi, ktory deportacie zazili na vlastnej kozi, zobrali im vsetko co tu mali a na druhej strane nedostali skoro nic.
zial uz je ich stale menej, co vlastne vyhovuje, pretoze uz pomaly neexistuje svedectva, ktore by tieto fasisticke metody potvrdili, a o to tu predsa ide. "ved sa vlastne nic nestalo“. je mi na grcanie.

Takže Benešovy dekrety, toť téma hmm. Přiznám se že jsem v pokušení, zda svoje názory na dané téma zveřejním nebo si je stále nechám pro sebe. A proto začnu trochu zeširoka, lehčím historickým poučením, byť není úplně do detailu přesné.

Takže si zjevně pleteš pojmy resp. užíváš spojení Benešovy dekrety pouze ve významu oněch několika týkajících se odsunu a vyvlastnění majetku, což ovšem dneska dělá téměř každý, politici, politologové, novináři, jen občas se nějaký ten historik ozve že to tak není. Ve skutečnosti totiž dekretů prezidenta republiky bylo tuším kolem dvou set a týkaly se všech oblastí života v poválečném Československu. Mimo těch odsunových byly či jsou hodně známy dekrety, kterými byly zestátněny podniky nad 5.000 zaměstnanců (z 28.10.1945) anebo ten, který za jediného producenta filmové tvorby určil stát. Řada dekretů byla později zrušena jinými zákony, přestala platit protože měla platnost omezenu anebo se dokonce přestala dodržovat (to je myslím případ dekretu zestátňující film, ten mám takovou tuchu nikdy nikdo nezrušil, možná později ano, ale rozhodně první soukromé filmy po roce 1990 byly ve skutečnosti točeny protizákoně).

Ale abych se vrátil k tomu, o čem je řeč, tedy k těm několika dekretům, které dost zásadním způsobem určily situaci v poválečném Československu. Můj názor či pohled na danou věc vychází ze základního principu:

I vítěz se dopouští válečných zločinů

Bohužel většina naší laické i odborné veřejnosti se stále hřeje a opájí pocitem: Na pomstu jsme měli právo, to bylo přeci naprosto v pořádku. Neměli a nebylo. Po květnu 1945 se v Čechách, na Moravě a na Slovensku objevilo neskutečné množství hrdinů, kteří po kapitulaci německých ozbrojených sil šli bojovat za tu naši věc. Odsun a vše co se kolem něj dělo (hlavně během té první divoké fáze v létě roku 1945) bylo a zůstává jednou z nejojšklivějších kapitol našich dějin. A mimochodem z tohohle hlediska k dekretům neodmyslitelně patří jeden z našich historicky nejhanebnějších zákonů, který automaticky amnestoval jakékoliv zločiny proti odsouvaným obyvatelům v letech 1945–46. Teprve v poslední době se o tomto zákonu (nikoliv již dekretu, ale regulérním zákonu) začíná mluvit a strašně lidí o něm hrozně nerado slyší.

Ovšem na druhou stranu si to vezmi pragmaticky. Dovedeš si vůbec představit, že by Češi a Slováci dokázali s Němci po válce žít v jednom státě ? Bez ohledu na historické pozadí a příčiny předválečných událostí je třeba konstatovat, že sudetští Němci svůj výrazný podíl na rozbití společného státu měli a de facto i jeho příčinou byli. Osobně si nedovedu představit společné soužití těhle dvou národů v jednom státě v ovzduší poválečné protiněmecké nenávisti. No a koneckonců ještě jeden krutě pragmatický pohled: poválečný odsun vyřešil nynější České republice veškeré problémy s národnostními menšinami. My nemáme svoje Maďary, Chorvaty, Srby, Rusy či Muslimy. Žádná národnostní menšina u nás není natolik územně koncentrována, aby vůbec mohla nějaké potenciální problémy vyrábět.

Takže bych to shrnul asi takhle: odsun a hlavně to jak probíhal a co se při něm dělo byl zločin. Za tohle příkoří bychom se odsunutým měli omluvit, měli bychom uznat svojí morální vinu. Naopak pokavaď jde o potenciální a občas zmiňované majetkové nároky či odškodnění, pak to by mělo provést i vůči těmto lidem Německo (ostatně pokud tak již neučinilo). Neboť právě a jenom politika fašistického ve válce poraženého Německa byla příčinou pozdějšího osudu těch lidí.

„My nemáme svoje Maďary, Chorvaty, Srby, Rusy či Muslimy.…“
–
ano, ale len preto, lebo to na Slovensku zastavil Stalin.

Přiznám se, že teprve Viziho věta

Neboť právě a jenom politika fašistického ve válce poraženého Německa byla příčinou pozdějšího osudu těch lidí.

mne přinutila se do dikuse zapojit.

Pro mne osobně jsou benešovy dekrety zcela oděleny od jakéhokoliv utrpení, kdysi v historii, kterou nikdo z nás nezná. Chápu je jen ajko pouhou politickou páku, která dne sumožňuje přesýpat voličské hlasy. Setejně jako ekologie, globalizace, drogy, terorismus,…. Slova, která mohou zapůsobit na emoce. Obejít rozum. Zapůsobit.

Je mi 26 let. Druhou světovou válku jsem nezažil. Sociální, politické a ekonomické tlaky, které ji rozpoutaly leží mimo mé chápání. Stejně jako utrpení miliónů lidí, kteří ji prožili nebo v ní zahynuli. Tvrdit, že něco bylo způsobeno něčím a někdo za to nese odpovědnost si netroufám. Jak málo chápeme to co se děje kolem nás nyní. Kdo si troufne říct proč se dějí dnešní křivdy a zvěrstva na lidech. A jak si můžeme být jisti po vice než půl století, kdy se pravda (existuje-li nějaká) desetiletí křivila, modifikovala a skrývala. Takže kdo za to mohl. Jak hodnotit šílenství lidí, kteří prošli peklem, které si nikdo z nás nedokáže představit.

To prostě nevím. Nicméně řešení existovat musí. Nezávislé na minulosti. Vzniklé na základě hodnocení současných zjevných sil. Sil těc, kteří chtějí odškodnit, sil těch, kteři nechtějí nikoho odškoňovat. V politice a ekonomiii, existuje celá řada podobných vyrovnání a kompromisů. Doufám, tedy, že se najde řešení s minimální problémovostí pro obě strany, které nebude příliš kalit naši současnou dobu.

Podle meho si sudetsti Nemci uvedomuji, ze dekrety + jimi legalizovany odsun byl i pro ne vlastne vyhrou (pokud se samozrejme nestali obetmi nekterych ceckych povalecnych huravlastencu, hyen, co si vybijely kolaboracni komplexy na nevinnych). V tehle zemi je po valce nic dobreho ani nemohlo cekat, a to i pokud odhlednu od Vitezneho Unora. Nalady ve spolecnosti a perzekuce ze strany statu by je bud odejit donutily tak jako tak, nebo by zde klesli na spolecenske dno a pozdeji poslouzili na spinave prace pri budovani socialismu. Benesovy dekrety sice zhustily urcity radikalni rez do jednorazove akce, a legalizovaly vlnu pruvodnich zverstev, nicmene umoznily globalne dobrou vec, predchazejici pozdejsim neresitelnym problemum. Volani po jejich revizi je proto nesmyslne a trapne alibisticke. S ohledem na to, ktera strana valecneho konfliktu takto vykrikuje, pak i mirne absurdni. Kritizovat lokalni nedostatky politickych rozhodnuti v pohnutych dobach je osemetne, a jejich revize uz vylozenym stouranim do vosiho hnizda. Nikdo soudny nemuze mit realny zajem na otevirani teto otazky, vdecnost za to, ze to nakonec ‚nejak vcelku dopadlo‘ by mela byt na obou stranach.Diskuze okolo techto dekretu tedy patrne nemaji k minulosti zadny vztah, a jsou jen jakymsi testovacim rypanim do svepravnosti nasi soucasne zahranicni politiky. Omluva je zde presto na miste, nicmene vzhledem k tonu, jakym je sudetonemecka otazka ze zahranici prezentovana, by vyznela podlezave a naprazdno. Stare krivdy nejde resit, pokud stale existuji sily, co z nich chteji vymlatit kapital, at uz je jakehokoliv razu.

Diky, Vizi, nezklamal jsi :)

Ten diskuzny prispevok oznaceny „Vizi“ by som hned podpisal. Vystiznejsie sa to neda vyjadrit. Obzvlast ma zaujal ten posledny odstavec, ktory znie:

Citat: „Takže bych to shrnul asi takhle: odsun a hlavně to jak probíhal a co se při něm dělo byl zločin. Za tohle příkoří bychom se odsunutým měli omluvit, měli bychom uznat svojí morální vinu. Naopak pokavaď jde o potenciální a občas zmiňované majetkové nároky či odškodnění, pak to by mělo provést i vůči těmto lidem Německo (ostatně pokud tak již neučinilo). Neboť právě a jenom politika fašistického ve válce poraženého Německa byla příčinou pozdějšího osudu těch lidí.“ Koniec citatu!

Pokial je moja informacia spravna, tak Nemecko odskodnilo Nemcov odsunutych z Vych. Europy, len minimalne. Teda, de jure, mam akesi teoreticke pochopenie, pre clenov „Sudetsko-Nemeckych spolkov v byvalej NSR“, ktori sa v 70., 80-ich rokoch minuleho storocia, casto az neumerne hlasne, domahali „navratu stratenych latifundii“….­.!!??!! Pri vsetkej krivde, ktora sa im stala a teda aj pri urcitej juristickej opravnenosti ich poziadavkov, stratili zo zretela jeden podstatny faktor: Tym ze ich Ceskoslovensko v rokoch 1945 – 1947(?) vyhostilo, ostalo im 40 rokov socialistickej demagogie a utlaku usetrenych. Podla mna boli tymito cca. 40-imi rokmi zivota v slobodnom, demokratickom a hospodarsky max. prosperujucom state, „de facto“ viac (kazdopadne v mnohych pripadoch!!!) nez odskodneni.