Asi je to tím horkem, ale dneska jsem za volantem svého Boba (což jak asi tušíte je můj plechový miláček :-)) vyváděl neskutečné kusy. Faktem je, že jsem se zřejmě příliš roptyloval, sice nevím čím, ale vypadá to tak.

Nejdřív, když jsem se přesouval z jedný práce do druhý (toho si nevšímejte), jsem přejel odbočku na dálnici. Křižovatka okruhu s Plzeňskou je docela komplikovaná, ale abych se netrefil na správný výjezd, když tam každou chvíli jezdím :-( Každopádně první co mě napadlo bylo zastavit a couvnout, což vůbec netuším jak mě napadlo, protože na dálnici to zjevně není příliš praktické. Pak mě napadlo vyjet hned dalším výjezdem na Plzeň, jako že se někde otočím, ale nějak intuitivně jsem si to rozmyslel, ostatně ta možnost se otočit je až za několik kilometrů. No tak jsem teda pokračoval dál.

A pak to přišlo. Směrem ke Karlovarský dálnice klesá a nechá se to tam slušně rozjet. Nevím co Boba naštvalo, možná ta Felicie co ho chtěla předjet zprava, možná si řekl když už tu teda musím jet dál, tak si to vychutnám :-) Sešlápl jsem tedy pedál až na podlahu a děly se věci. Můj Bob, což je jinak třináct let starý SEAT Ibiza devítistovka, vyvinul v tomhle neskutečném horku za obrovského řevu rychlost blížící se 170 km/h a já měl naprosto fantastický pocit z toho, že ten rychloměr, který má koncovou hodnotu 200, a který mě neskutečně irituje, neboť se většinou sotva doplazím za jeho polovinu, má nějaký význam. A nejenže jsem se bez problémů držel té Felicie, ale kdyby na dalším výjezdu taky neopouštěla dálnici, přejel bych i ten ;-)

Pak už se nic mimořádného nedělo, Bob se zklidnil, teplota mu klesla zase k normálnu, já jsem málem sestřelil při odbočování auto jedoucí v protisměru a taky se motal a předváděl etudy kolem shopping center Zličín neb je tam jedna silnice uzavřená :-( Vždyť říkám, je nějaký horko. Ale ten skvělej pocit že mám dobrý auto se mě drží furt.

Jsem na Tebe hrdý Bobe.