Ovlivněn reportáží, vydal jsem se se svou přítelkyní K.S. a s kamarádem R.K. na Pražský Hrad abych byl svědkem nezvyklé události – meditace Vesmírných lidí.
Vybaveni dosti vágními informacemi, přišli jsme na Hrad se zpožděmím asi 15 minut a jali jsme se Vesmírné lidi hledat, doufajíc že nejsou neviditelní. Chvíli jsme podezřívali jistou skupinu turistů že jsou z vesmíru, ale pak se ukázalo že je to horší, pocházeli zřejmě z Japonska. Konstatovali jsme tedy že nejvhodnější místo na meditaci bude královská zahrada a zamířili tam.

V zahradě jsme nejdříve z vesmírného původu podezřívali několik nevinných kolemjdoucích důchodců, posléze jsme konstatovali že tam asi nebudou a R.K. se otázal okolojdoucího vojáka hradní stráže, zda tu neviděl meditující Vesmírné lidi. Strážný se tvářil dosti zmateně a když jsem dodal že se poznají podle toho že jsou v páté dimenzi a jsou tudíž neviditelní, strážný vykoktal omluvu já jsem zrovna přišel, takže nic nevím a utekl.

Vydali jsme se tedy na informace, kde nám řekli že nevědí ale že budou asi na druhém nádvoří – tím jsme však právě prošli a nikoho jsme neviděli, z čehož jsme usoudili že Vesmírní již asi převibrovali do vyšší dimenze a nejsou tudíž vidět. Naštěstí tomu tak nebylo.

Po zevrubném prozkoumání jsme objevili několik lidí s ručníky na krku (ručník je jasným rozpoznávacím znakem vesmírného stopaře) a poznali jsme tak že Vesmírní lidé budou nedaleko. Z rozhovoru se stopaři jsme zjistili že skupinka lidí stojící opodál není skupinka lidí obyčejných alebrž vesmírných a zaradovali jsme se – ještě nezačali meditovat. Po chvilce přišli ještě další opozdilci, mezi nimi i Viziho kamarád Poko.

R.K. se vytasil s knihou L.Součka Cesty slepých ptáků, kde byly vynikající fotografie ještírků, jeden ze stopařů pak vyprávěl že když přišel na nádvoří, otázal se sám sebe tak kde jsou ti ještírci ? načež k němu přistoupil zcela neznámý člověk a pravil že všude kolem nás.

Chvíli se nic nedělo a když už jsme ztráceli naději, najednou se jako na povel neviditelné bytosti vytvořil na nádvoří kruh lidí a meditace začala. I podivili jsme se kolik jich bylo, neboť jich bylo nejméně dvakrát tolik než v námi původně pozorované skupince. Do kruhu se stihli připojit ještě dva ze stopařů, my ostatní jsme je zvědavě pozorovali a fotografovali (fotografie jsou analogové takže budou až za čas). Když byla meditace v plném proudu, prohlásila K.S. že by bylo zajímavé kdyby uprostřed kruhu zničehonic přistálo UFO, místo toho se tam však po chvíli usadil jeden ze stopařů a v lotosovém sedu se vyhříval v poledním slunci a proudu vesmírných energií. Po chvíli se k němu připojil ještě jeden z Vesmírných a tak tam meditovali oba.

Meditace skončila stejně náhle jako začala a my se stopaři jsme se rozhodli odebrat se k dalšímu kolu meditace do restaurace U černého vola, což jsme záhy učinili. Ještě předtím jsem se však stačil přihlásit k Vesmírným lidem, kteří mi slíbili že mě budou informovat o dalších akcích. Bohužel neměli s sebou známou petici prezidentu republiky za zrušení peněz což mě obzvláště mrzelo, neboť jsem měl neodbytné nutkání podepsat nějaký závažný dokument dalekosáhlého významu – nu což, snad příště.