Ja jsem doma tam, kde se citim dobre pripadne v miste, ktere slouzi jako zakladna, ukryt v momentech, kdy jsem docasne mimo svoji obvyklou lokalitu. Zkratka tam, kde muzu krkat, prdet a chodit v trenyrkach :-).

Ja som doma tam kde mam zazemie lasky bez podmienok. Teda u rodicov. Predsa len su to ludia ktory ta maju radi , nie preto aky si a co dokazes, kolko mas penazi , ake styky a moznosti mas a kde si to dotiahol a ako im mozes byt uzitocny, ale jednoducho preto ze si ich dieta.

Podobne myslienky som maval, byvam totiz na Zahori ale pochadzam z Oravy.
Vzdy ked sme sa vracali z Oravy na Zahorie, akoby som odchadzal z domu niekam prec. Teraz, ked mam syna a pre syna je domov Holic, stale viac citim, ze sa stava aj mojim domovom. Aj ked sa doma citim v pohode, mam tam „kamaratov z detstva“, ale navstevy u nasich su coraz zriedkavejsie. Mozno preto sa citim na Orave ako navstevnik, ktory tam sice ma pribuznych, najblizsiu rodinu, ale uz tam chodi len na navstevu, par dni a spat.

Moj domov je tam, kde som prezil detstvo. Aj ked tam momentalne nebyvam. Tiez hovorim „domov“ dvom miestam. Mozno je to len prechodne obdobie. Kym si to moje podvedomie neujasni. Mozno su to len zadne dvierka, aby sa nestalo, ze jedneho dna ostanem bez domova. Je lepsie mat domovy dva ako ani jeden.

Přiznám se, že téma „Kde domov můj :-)“ mě pronásleduje už několik let. Bydlím v Praze, ale pouze v pronajatém bytě, který jednoho krásného dne budu muset opustit a z toho důvodu jsem si tenhle „domov“ nikdy nezařídil tak, abych se tu cítil doopravdy jako doma, za což si v poslední době rvu vlasy. Protože celou tu dobu si říkám, proč strkat peníze do cizího, když se stejně jednoho dne budu muset vystěhovat. A tak to trvá už devět let :-(
Dobře pak je tu ještě mé rodné hnízdo, Teplice. Tam jsem svůj domov měl, dům ve kterém jsem strávil své dětství a mládí. Leč asi před rokem se moji rodiče přestěhovali a já už nejezdím domů, ale k rodičům, což oni ovšem nelibě nesou. Jenže já přece ten panelákovej byt, kde maximálně přespím, a který mi vůbec, ale vůbec nic neříká, nemůžu za svůj domov považovat. Rodiče si myslí, že jim vyčítám, že se odstěhovali a já se jim marně snažím vysvětlit, že to pravda není, že je to tak dokonce lepší, ale prostě že tenhle jejich nový byt pro mě domovem není a nebude. Že si chci vybudovat svůj vlastní domov, ale teď prostě k tomu nějak nemám příležitost.
Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem, i když střechu nad hlavou mám, vlastně bezdomovec.